Kávová Kutná Hora: Kozí plácek a sv. Juda Tadeáš

Od roku 2009, kdy jsem si objevil kavárnu Na Kozím plácku, jezdím do Kutné Hory dost často. Někdy jen na chvíli, v létě na několik dní. Naposledy jsem tam byl minulý víkend a Kozí plácek jsem samozřejmě nevynechal. Navíc jsem se byl podívat i v novější kavárně U sv. Judy Tadeáše.

Cedule na horní ulici zve na Kozí plácek.

Kavárna je útulná už při pohledu zvenku.

Kavárna Na Kozím plácku vznikla v době, kdy na tom česká kávová kultura byla mnohem hůř, než dnes. Určitě dobře znáte presíčko s mlíkem, piccolo, turka do skla nebo capuchino (nebo dokonce kapučíno!) s mléčnou pěnou do koupele. V mnoha restauracích, ale co hůř, i v mnoha kavárnách, je to tak bohužel dodnes. Pravděpodobnost, že po objednání espressa dostanete opravdové espresso, je však dnes naštěstí mnohem větší, než dřív. Nebo jsem moc velký optimista?

Siphon bar s připravenými vacuum poty.

Kozí plácek je ale úplně jiný případ. Espresso tam totiž nedostanete. Koncept kavárny je postaven na výběrové kávě připravené buď ve vacuum potu, nebo ve french pressu. Dříve byla na lístku jen káva od La Bohéme Café, dnes si můžete objednat i něco od Doubleshot.cz. A s kávou to na Kozím plácku myslí opravdu vážně - viz strana 28!

Kávový lístek.

Zatím jsem se tam nesetkal s vyloženě špatně připravenou kávou, obsluha je proškolená a kávu a další produkty dokáže dobře nabídnout. Barista, který bsluhoval tento víkend, nějaké rodině popisoval rozdíl mezi french pressem a vacuum potem a byla radost ho poslouchat, čirá kávová osvěta. Kávový lístek byl dříve součástí (ručně šitého!) menu, ale před nějakou dobou ho majitelé osamostatnili, asi aby dokázali pružněji reagovat na změny nabízené kávy. U každé kávy je podrobný popis včetně odrůdy a zpracování.

Detailní popis jednotlivých káv.

A tohle je výsledek. Dort!

Objednal jsem si brazilskou Fazenda Lagola, kterou jsem předtím ještě nepil. Tělo této kávy bylo na můj vkus dost výrazné s převažující chutí hořké čokolády a oříšků, ale celkově mi chutnala moc. A taky jsem si dal (vynikající) dort. Škoda, že jsem automaticky ke kávě dostal mléko (neobjednal jsem si ho), ale musel jsem si říct o sklenku vodovody.

Vybaveno stylovým nábytkem a doplňky.

Tyhle drobnosti ale Kozímu plácku rád odpustím, protože se tam zkrátka cítím jako doma, ať už to znamená cokoliv. (V tomto případě to znamená nádherně zrekonstruovaný malý domeček v centru Kutné Hory vybavený pečlivě vybranými kousky nábytku, kde kávu servírují v ruční keramice na ručně šitém prostírání!) Taky tam mají výborné mojito, ale to jen tak na okraj.

Další kutnohorská kavárna: U sv. Judy Tadeáše.

To ale ještě nebyl konec výletu. Další navštíveníhodná kavárna se jmenuje U sv. Judy Tadeáše. Funguje asi půl roku, ale už teď ji najdete na Scuk.cz - s recenzí souhlasím. Prostředí sice není tak útulné, jako na Kozím plácku, ale i tak se tam vysedává příjemně. Obsluha je milá, ráda vyjde vstříc a poradí. Jídla, jejichž nabídka se průběžně mění, jsou domácí, čerstvá a jednoduchá - přesně tak to mám rád. Ovšem ta káva to dost kazí. Piazza d'Oro nepatří k tomu nejlepšímu a obsluha tomu moc nepomáhá. V létě jsem po objednávce espressa dostal klasicky přepálené überlungo, takže cítit byla jen hořkost a málem jsem se v něm utopil. Kdy už se naučím tyhle nepodařené pokusy o espresso vracet?

Denní nabídka se mění, piccolo bohužel zůstává.

Prostředí je poněkud puristické, ale sedí se tam dobře.

A zde kavárenské jídlo. Esteticky a chuťově výborné.

Tentokrát jsem si tedy dal raději bruschettu s grilovanými rajčaty a česnekem. Za 49 korun perfektní lehký brunch. Samozřejmostí jsou moc dobré domácí zákusky všeho druhu. Pokud se tedy do Kutné Hory pojedete podívat, doporučuji oběd u Tadeáše (mají také širokou nabídku vín) a kávu a zákusek na Kozím plácku.

Stumptown coffee v café Mitte

Pokud toužíte ochutnat kávu z jedné z nejlepších světových pražíren, v Brně máte tento týden šanci. Café Mitte si připravilo ochutnávku tří káv z produkce americké pražírny Stumptown Coffee. Každá káva bude k ochutnání jeden den od 14 hodin, k dispozici je jen 350 gramů od každého druhu. Espresso bude za 40 korun, cappuccino za 47 korun a caffe latte za 55 korun. Cena za french press, který bych v tomto případě doporučil, zatím není zveřejněna. bude 67 korun.

Pondělí 24. října: Kenya Kangunu (Gran Cru)

• nadmořská výška: 1750 m n. m.
• odrůda: SL28 a SL34 (!)
• metoda: promytá
• příjemná vůně kardamonu, v chuti zralý černý rybíz, rozinky a ostružiny

Úterý 25. října: Costa Rica Torres

• nadmořská výška: 1550 m n. m.
• odrůda: Villalobos (!)
• metoda: suchá
• medové, květinové aroma, chutná po višních a hroznech se sladkou dochutí hnědého cukru

Čtvrtek 27. října: Honduras San Vincente

• nadmořská výška: 1500 - 1650 m n.m.
• odrůda: Pacas, Bourbon, Catuai
• metoda: promytá
• zajímavá vůně eukalyptu a vanilky, v šálku šťavnaté sladké tělo, tóny hroznů a ořechů.

Stumptown Coffee byla založena v roce 1999 v Portlandu a pobočky má i v Seattlu a v New Yorku (odtud bude káva v Mitte). Stumptown Coffee je spolu s Intelligentsia Coffee & Tea (Chicago) a Counter Culture Coffee (North Carolina) považována za zakladatele takzvané third wave of coffee. Toto hnutí pomohlo změnit vnímání kávy ve Spojených státech a postupně i v dalších částech světa. Se třetí kávovou vlnou si můžete spojit především pojem výběrová káva. Plody kávovníku už nejsou brány jako pouhá surovina prodávaná po tunách na burze, u které známe přinejlepším zemi původu, ale většinou ani to ne.

Zásadní jsou pro výběrovou kávu informace o původu - nejen země, ale konkrétní farma a dokonce konkrétní místo (kterému se říká microlot), kde káva rostla, zrála a kde byla sklizena. Kvalitu výběrové kávy ovlivňuje také sběr pouze zralých třešní a metoda zpracování (promytá, suchá, honey). A samozřejmě záleží i na konkrétní odrůdě kávovníku. V Brně budeme moci ochutnat i odrůdy SL28, SL34 (SL je zkratka pro Scott Laboratories, kde byly tyto kávovníky vyšlechtěny z původních afrických odrůd) a odrůdu Villalobos (která je velmi odolná a může tak pomalu zrát ve velké nadmořské výšce), což je opravdový kávový svátek.

Pro třetí kávovou vlnu je typický i nový přístup k farmářům, se kterými je jednáno jako s rovnocennými partnery (což dřív bylo spíš vzácností) a za kvalitní kávu jsou adekvátně zaplaceni. Například Doubleshot.cz a farmář Graciano Cruz tvrdí, že pro farmáře je model direct trade mnohem výhodnější, než fair trade. Pokud se do Mitte tento týden vypravíte, čekejte to nejlepší kafe!

Doplněno! Novinky v Mitte a v Coffee Fusion

Café Mitte zavádí Coffee Days: každou středu jsou všechny kávy k dostání s 15% slevou. První Coffee Day je dnes. Podle mých výpočtů nás tak espresso vyjde na 30 korun, cappuccino na 36 korun a hlavně french press na 53 korun.

Michal Kocman z Coffee Fusion má dnes na mlýnku Los Lajones Yellow Catuai a Cattura, prvotřídní kávu od Graciana Cruze praženou v Doubleshotu. V nabídce jsou dva druhy podle způsobu zpracování na farmě. Můžete si vybrat buď klasické suché zpracování, nebo honey metodu. Ideální šance srovnat, jak způsob sušení ovlivňuje chuť výsledného nápoje.

Update: Café Mitte je opravdu jedna z nejprogresivnějších brněnských kaváren. Po ochutnávce kávy ze Squaremile Coffee a z Has Bean Coffee jsou pro nás připraveny Costa Rica, Kenya a Honduras od amerických Stumptown Coffee Roasters, další z předních světových pražíren. Pak by mohl být na řadě Tim Wendelboe. Bližší informace brzy!

Zdroj: http://www.facebook.com/cafemitte

Cesta za kávou do Belgie

Před jakýmkoliv výletem se vždycky snažím zjistit, jestli se po cestě, nebo v cíli dá narazit na dobrou kavárnu nebo pražírnu (Scuk.cz mapuje i zahraniční dobroty, "best coffee in..." zadané do googlu také funguje). Samozřejmě to není jediný cíl cesty, ale postupně u mě získal na důležitosti (moje okolí to kubodivu celkem chápe, aspoň mi to tak připadá). Když jsem se tedy rozhodnul letos v květnu navštívit kamaráda, který byl na studijním pobytu v belgickém Oostende, kavárny jsem nemohl vynechat.

Grote Markt, hlavní turistické náměstí v Bruselu.

Oblíbená je belgická čokoláda a pivo, ale jak je na tom belgická kávová scéna? Podle letmého průzkumu na internetu nic moc. A první espresso podle toho taky dopadlo. Dal jsem si ho v Le Café de Bruxelles přímo na hlavním bruselském (turistickém) náměstí Grote Markt. Objem nápoje byl bohužel příliš velký (více než polovina šálku na cappuccino), crema bledé barvy se rychle rozpadala. Nezachránila to ani chuť, která byla hořká bez jakýchkoliv detailů. Tak jsem si spravil chuť vaflí, která patří mezi další typicky belgické dobroty (stejně jako hranolky, které prý byly v Belgii vynalezeny, kdybyste to, stejně jako já, nevěděli).

Le Café de Bruxelle - kafe nic moc, ale výhled na náměstí fajn.

Další kavárna byla sázka na jistotu už podle jména. Blomqvists Espresso Bar. Severská kávová scéna v Bruselu, na stěně mapa Skandinávie a když si objednáte espresso, dostanete espresso na té nejvyšší úrovni. V malé skleničce, s krásně tygrovanou cremou. Alternativní způsoby přípravy tady ale nehledejte, menu je jednoduché, v nabídce jsou jen kávové nápoje odvozené od espressa, čaje a další nápoje. Vyzkoušel jsem i zapečenou ciabattu s kozím sýrem, sušenými rajčaty a medem a byla výborná. Blomqvists je zajímavý podnik, tvoří ho jedna vzdušná místnost s velmi vysokým stropem a velkou prosklenou přední stěnou. Byl jsem tam brzo odpoledne, to byl uvnitř ještě celkem klid, jen na zahrádce před výlohou už bylo celkem živo. Espresso Bar rozhodně stojí za návštěvu.

Espresso je v Blomqvists zážitek.

Na další podnik jsem narazil čirou náhodou při toulání se Brugami. Bohužel se mi ho ani po usilovném hledání nepodařilo na internetu najít. Espresso tam bylo fajn, dokonce jsem si mohl vybrat z několika jednodruhovek. Barista mi potom řekl, že jeho rodina vlastní malou pražírnu.

Brusel.

Při další návštěvě Belgie se pokusím najít další zajímavé kavárny. A ještě poznámka na závěr (abych mohl použít i štítek kolo): v Belgii se jezdí na kole hodně a v Bruselu mají výborný systém půjčování kol. Pokud se vám nebude chtít chodit pěšky, půjčte si kolo, dojet se dá téměř všude.

Další fotky z Belgie.

Týden kávy s hořkou dochutí

Na Týden kávy Brno 2011, pořádaný občanským sdružením Kulturárium, jsem se dost těšil. Popravdě jsem toho nakonec moc nestihl. Zapojilo se několik desítek kaváren s různým programem. Někde byla káva za akční ceny, jinde měli připravený kulturní program, nebo kávové speciality. Na trhu pražíren se představilo pět českých pražíren (Doubleshot, La Bohéme Café, Caffé del Saggio, Henri a Yakima). Součástí programu bylo i několik přednášek a workshopů a velká kávová hra v ulicích Brna. Parádní akce až na jednu věc, ke které se dostanu na konci.

Nenechal jsem si ujít kávové speciality v Café Mitte. V úterý byla na mlýnku Costa Rica Herbazu, honey process pražená v britské pražírně Has Bean Coffee a ve čtvrtek Guatemala Tzampetey, bourbon, promytá, pražená v britské Square Mile Coffee. Obě kávy byly nabízeny jako espresso, cappuccino, cafe latte a do french pressu. Kazit si tyhle lahůdky mlékem jsem rozhodně nehodlal a vzhledem k tomu, že se jedná o jednodruhovou a výběrovou kávu, dal jsem si ji do french pressu. Obě byly vynikající, sladké a ovocné s jemnou aciditou. Ale když to srovnám s Etiopií Hunkute od Tima Wendelboea, norská pražírna jasně vede.

Zklamáním byla návštěva kavárny Gaviota v Moravské zemské knihovně. U páky měl být "hostující profesionální barista z Gaviota café lounge v Praze!" (opravdu to v programu bylo s ! a nechávám stranou, že profesionální barista by měl být v kavárně stále), takže jsem si objednal espresso a dostal jsem bazén. Těžko říct, jestli se spletla slečna, která objednávku přijala, nebo pan profesionální barista. Chuťově to naštěstí nebylo tak hrozné (čti dalo se to vypít). Přitom tam obvykle objem espressa dodržují. No nic.

A teď k tomu, co vyvolalo slušnou vlnu kontroverze a Týden kávy poněkud degradovalo. Kavárny mezi sebou totiž soutěžily. Hodnotili je členové Kávové komory České republiky a po zveřejnění výsledků dost pochybuju o jejich kompetencích ve vztahu ke kávě a ke kavárnám. Posuďte sami pořadí (bar na prvním místě?!). Jasně, jak se mi která kavárna líbí a jak mi které kafe chutná je do značné míry subjektivní. Taky chápu rozhodnutí nesvěřit hodnocení někomu z Brna. Ale se systémem hodnocení, který byl zveřejněn až po skončení Týdne kávy, prostě souhlasit nemůžu. V prvním kole byla kritéria vybrána dobře (odbornost baristy - espresso a cappuccino, pořádek, toalety, servis, dojem z návštěvy - doporučení přátelům). Podle bodů pak postoupilo 10 kaváren do finále. Tam mělo ale espresso a cappuccino váhu pouze 25 %, zatímco zbývajících 75 % záleželo na něčem, co členové poroty nazývají "drive". V diskuzi na facebookové stránce Týdne kávy se to pan Michal Štrudl snažil vysvětlit, ale moc se mu nejen podle mě nedařilo.

V Rotor baru, který se v soutěži umístil na prvním místě, jsem ještě nebyl, ale po Týdnu kávy se tam samozřejmě chystám (stejně jako do dalších zatím nenavštívených podniků, které se umístili v první desítce). V první desítce mi velmi citelně chybí Café Mitte a Coffee fusion, kde se pečlivě zabývají výběrovou kávou. Doufejme, že se uskuteční i Týden kávy Brno 2012, ale že organizátoři přehodnotí systém soutěže kaváren.

Káva a cyklistika?

Ano! Jmenuje se to tady Na kKafe na kole! a už z názvu je lehké odvodit, že si tu budete moct přečíst o kafi a o kolech. Tématem "kafe" myslím hlavně kavárny, výběrovou kávu, alternativní způsoby přípravy a tématem "kola" především městskou cyklistiku. A protože velkou část času trávím v moravské metropoli, texty se většinou budou týkat Brna. Občas to samozřejmě bude o něčem jiném a odjinud. Důraz se pokusím klást i na fotografický doprovod textů. Pro začátek by to stačilo a teď vzhůru na první článek...