Jak se pije kafe v Portugalsku?

Jak možná někteří víte, strávil jsem osm dní na začátku října v Portugalsku. Kromě třídenní návštěvy pohoří Serra da Estrela (a nejvyšší hory Torre, kam vede silnice) jsem většinu času byl v Portu a okolí. A samozřejmě mě zajímala místní kávová kultura. Kafe se tam pije pořád, všude a rychle. Opravdových kaváren tam je míň, než třeba v Brně, ale kávu si můžete dát opravdu kdekoliv. Dokonce i v trafikách tam mají dvoupákové espresso kávovary.

Krásné pohoří, ale bohužel protkané silnicemi.

Skalní útvary modelované ledovcem.

Na překapávanou kávu jsem narazil pouze v Café Progresso, byla připravená na elektrickém překapávači a chuťově nic moc. Jinak všude pijí kávu typu espresso, které se tam říká expresso ['špresu] a podává se v malých vysokých šálcích. Objem většinou trefí, ale na kvalitní surovinu a čerstvé mletí zapomeňte. Zrnka jsou pražená hodně tmavě a v chuti je poznat obsah robusty. Pražíren mají v Portugalsku spoustu, ale myslím, že drtivá většina z nich nakupuje komoditní kávu a praží velmi tmavě. Výběrová káva v Portu, pokud vím, úplně chybí.

Město je omšelé, ale má atmosféru.

Možná znáte kávu Nicola, kterou můžete ochutnat v Mezzaninu a která vůbec není špatná. Na tu v Portu narazíte málokde, protože to je značka původem s Lisabonu. V Portu také mají jiné pojmenování kávových nápojů, takže bica [bika] a pingado [pingadu] si tam raději neobjednávejte.

Kávu si můžete dát všude.

Staré rybářské domky.

A teď už k samotnému pití kávy. Základním znakem je rychlost - Portugalci pitím kávy netráví čas, naopak ji berou jako něco, čím není nutné se příliš zdržovat. Takže na dlouhé sezení u šálku s knihou to moc není. Káva se pije především po jídle, nebo si ji můžete objednat přímo u baru, shot do sebe kopnout a běžet dál. A teď pozor - kafe tam většinou stojí 0,60 euro, takže je levnější než u nás.

Západ slunce nad Atlantikem.

Koupali jsme se, ale moře už bylo celkem studené.

Porto je krásné město, především historické centrum na strmém svahu údolí řeky Douro je kouzelné. Spousta domů je neopravených, nebo úplně vybydlených. Prý kvůli špatnému zákonu o nemovitostech, který vláda není schopná změnit, což je škoda, ale město má díky tomu zvláštní omšelou atmosféru.

Rio Douro a část Luísova mostu, který projektoval Eiffelův žák. Eiffelův most je o kus dál proti proudu.

Ribeira.

Doporučuji navštívit kontroverzní budovu Casa da Musica [kaza da múzika], která má tvar meteoritu narážejícího do náměstí a vše je v ní podřízeno skvělé akustice. V uličce Galeria de Paris [galeria d' pariš] zase poznáte pravý portský noční život - spousta příjemných kaváren, barů a tančíren na velmi malé ploše a především ulička zaplněná bavícími se lidmi. A pokud budete v Portu v úterý, určitě se stavte v hospůdce Adega Rio Douro (nábřežní ulice Rua Ouro), kde si můžete poslechnout autentické fado vadio [fádu vádiu], tedy národní portugalský hudební styl zpívaný místními obyvateli za doprovodu kytary a loutny.

Večer se toho v Portu děje hodně.

Casa da Musica.

A jak je to v Portu s cyklistikou? Podmínky rozhodně nejsou ideální, kopce jsou hodně prudké, všude kočičí hlavy a řidiči na cyklisty nejsou zvyklí. Ale pár cyklistů jsem zahlédl, většinou na horských, nebo na holandských městských kolech. Fixed gear jsem neviděl ani jeden, ale asi ve dvou obchodech je prodávali, takže nějaká komunita tam asi bude.

Snad to nebyla moje poslední návštěva Portugalska.

V Portugalsku by se dalo samozřejmě strávit mnohem víc času, ale já ho bohužel neměl. Rozhodně bych se tam ale chtěl ještě někdy podívat.

Jak jsme jeli do Vídně na kafe (na kole)

Než začnu psát výletu do Vídně, musím vám připomenout, že v pátek se koná Ultimate Coffee Smackdown Ice Edition. A k ochutnání bude i několik káv z Has Bean Coffee - neváhejte!

Z Brna je to do Vídně vzdušnou čarou 111 kilometrů. Vlakem nebo autobusem se tam dostanete za dvě hodiny, ale já jsem se rozhodl jet na kole. A protože většina trasy vede po asfaltu, jel jsem na svojí dráhovce Jarý věk. Přidal se ke mě ještě Honza (taky na fixed gear kole, dokonce bez brzdy) a Petra (na favoritu, který jsme opravili teprve v den odjezdu).

Jarý věk.

Dráhová kola (fixie, festky, furtošlapy) mají pevný převod, takže když se točí zadní kolo, točí se i šlapky. V praxi to znamená, že musíte pořád šlapat. Na rovině je to v pohodě, ale z kopce bývá kadence opravdu vysoká a jezdec si moc neodpočine. Kopce se vyjet dají, ale nesmí být moc prudké (tyhle kola samozřejmě nemají přehazovačku, i když se dá sehnat i fixed gear náboj s vnitřním řazením, ale to už jde trochu proti filosofii fixed gear kol). Já mám převod 46/18 a třeba Úvoz vyjedu bez problémů, ale cestou z Vídně jsem tlačil mnohokrát. Možná vás teď napadá, proč teda na tom dráhovém kole vlastně jezdím. Pro mě je prvním důvodem spolehlivost a jednoduchá údržba. Dráhovka je (s výjimkou velocipedu) kolo s nejjednodušší konstrukcí a s minimem mechanických částí, které se mohou rozbít. Proto jsou tahle kola tak oblíbená u cyklomessengerů - stačí občas namazat řetěz a dofouknout duše. Dalším důvodem je, že na dráhovce víc natrénuji - do kopce nemůžu podřadit, a aby se mi jelo dobře, musím dosáhnout určité rychlosti a tím i frekvence šlapání. Nejsem sice závodní cyklista, ale tohle je dobrý způsob, jak se udržet ve formě. A konečně: jízda na dráhovce je neskutečně zábavná a stylová. Po prvním překvapení "ono to pořád šlape" přichází velmi příjemný pocit, kteří někteří popisují jako splynutí s kolem, což je podle mě malinko přehnané, ale rozhodně se to blíží tomu, co zažívám, když na svém kole jedu. Ale zpět k Vídni.

A jsme v Rakousku.

Do Rakouska vede z Brna cyklotrasa číslo 4, na hranici se napojuje na cyklotrasu číslo 5 a později na E9. Většina trasy vede po asfaltu (málo frekventované silnice a asfaltové polní cesty), občas se jede po šotolině. Navigace je jednoduchá, stačil nám seznam vesnic, kterými máme projet a sledování navigačních značek s číslem cyklotrasy. Mělo to být 130 kilometrů po rovině a plán byl jet do Vídně na kafe - navštívit kavárnu POC a Caffé Couture. Jeli jsme nalehko (cyklospacák, bivakovací pytel nebo karimatka, jídlo a pití) a vyrazili jsme už v pátek večer. Do tmy jsme urazili 43 kilometrů, navečeřeli jsme se v Pasohlávkách a přespali v místním opuštěném skleníku. Další den jsme brzo ráno vyrazili do hraničního městečka Laa an der Thaya. Pak se to ale začalo komplikovat, protože přišly kopce a asi 30 kilometrů jsme si připadali jako na houpačce. Kopce sice nebyly moc vysoké, ani dlouhé, ale když už má člověk něco našlapáno, dá mu to docela zabrat. A co teprve cestou zpátky! Když skončily kopce, přišel déšt a vítr, ale jeli jsme statečně dál.

Honza a jeho Růžovka.

Už přesně nevím, kdy jsme si uvědomili, že to asi nebude tak jednoduché, jak jsme si představovali. Už bylo pozdní odpoledne, byli jsme unavení a promoklí a šance, že bychom stihli kafe v POC, se pomalu snižovala. Když jsme konečně dojeli na předměstí Vídně, měli jsme na tachometru 150 kilometrů a před sebou obtížnou cestu do centra. Kavárna POC už měla zavřeno a Petra se moudře rozhodla jed zpět do Brna autobusem - takže jsme vyrazili na Praaterstern. Je to delší cesta, než se zdá, a když se k tomu přidala náročnější orientace a defekt, byli jsme rádi, že jsme tam vůbec dojeli. A nakonec jsme byli rádi i za kafe z McDonaldu, což bych nečekal, že na Kafe na kole! někdy napíšu.

Dunaj!

Petru i její kolo jsme po menším přemlouvání řidiče naložili do autobusu a už za tmy jsme vyrazili zpět do Brna. Přespali jsme několik kilometrů za Vídní pod dálničním nadjezdem a další den jsme dojeli do Brna. Samozřejmě jsme dvakrát zmokli, v kopcích jsme nadávali, ale taky jsme si dali výborný oběd a nakonec z toho bylo asi 340 kilometrů. Příjemná punková projížďka!

Cyklokavárna CBase

Po Kofi Kofi se v Brně objevilo další spojení cyklistiky a kávy. V cyklistickém obchodě CBase si teď můžete při vybírání kola posedět u kávy a dalších nápojů, součástí obchodu je totiž kavárna. A kávu tam mají od Coffee Clubu, takže se dá předpokládat, že by to nemuselo být úplné zklamání. Rozhodně se tam chystám.

Foto CBase.

Spojení kavárny a něčeho dalšího se mi líbí, v Brně podobný koncept najdete ještě na údolní v Kafe do vany, které spojuje koupelnové studio a kavárnu. V Praze určitě stojí za pozornost stylový Koloniál, což je ale spíš pub.

A na závěr se ještě mrkněte na Scuk očko, píšou o Brně!

Zrnka nejen z Brna 3

Trvalo to dlouho, ale jsou tu další Zrnka. Začnu pozvánkou na pokračování Ultimate Coffee Smackdown v Café Mitte. Pokud nevíte, co to je, přečtěte si moje  nebo Majkovo  shrnutí a podívejte se na krátké video. Tentokrát se bude soutěžit v přípravě ledové kávy a snad přijedou i soutěžící z Prahy. Pravidla budou opět velmi uvolněná, pokud vůbec nějaká budou. Soutěžit se bude 17. srpna 2012 přímo v Mitte a přihlásit se můžete na emailu marian@cafemitte.com. Minulý Ultimate Coffee Smackdown byl moc fajn, takže rozhodně doporučuji soutěžit. Nápadů na cold drip je na internetu spousta a atmosféra bude určitě přátelská, takže se nemusíte bát. Zkrátka nepřijdete ani jako diváci - bude to zajímavá podívaná a připravené kávy budete moci i ochutnat. Já se tentokrát bohužel nezúčastním, přednost tentokrát dostala hudba atmosféra.

Zdroj: Café Mitte

A když jsme u toho Mitte, ve středu jsem se tam stavil na espresso z bulharské pražírny My Gourmet Cafe a bylo to velmi příjemné překvapení. V Mitte, stejně jako v Coffee Fusion, se často objevují kávy, které jinde neochutnáte, takže doporučuju sledovat pozvánky na jejich sociálních sítích.

Další kavárnou, která v Brně stojí za pozornost, je Encounter. Ani nevím proč, ale tahle kavárna mi vždycky přišla trochu nenápadná. Přitom třeba na snídaně je to skvělé místo a kvalitě kávy věnují velkou pozornost. V červnu dokonce ve spolupráci se Sibyliatkem z Kavalérie (kterou tam občas můžete potkat za barem) uspořádali cupping. Sešlo se na něm několik zajímavých káv, včertně vzorku ze Square Mile Coffee. Byl to můj teprve druhý cupping v životě a rozhodně mám co trénovat. Přesné rozpoznání a především pojmenování chutí není vůbec jednoduché. Další cupping je naplánovaný na 24. července, ale myslím, že kapacita už je naplněná.

V létě hodně jezdím na hudební a jiné festivaly a většinou řeším problém, kde si dát dobrou kávu. Třeba v Kutné hoře nebo v Ostravě to není problém, ale co když je do dobré kavárny daleko? Na mnoha festivalech potkáte Kafekáru, ale jejich pojetí kávy má k ideálu hodně daleko. Espresso připravují na automatických kávovarech a většinou je z toho bazén hnědé, hořké a řídké tekutiny. Když ale někde uvidíte krásně vyzdobený stan All Star Bar, máte vyhráno. Espresso sice nedělají, ale můžete si vybrat ze všech možných alternativních způsobů přípravy od Haria V60 po vacuum pot a také z několika variant ledové kávy. V Boskovicích měli v nabídce několik jednodruhovek od La Bohéme Café. A taky širokou nabídku rumů a špičkových absinthů včetně tradiční přípravy s absinthovou fontánkou, ale to sem nepatří.

Pokud byste náhodou měli málo čtení o kávě, doporučuji prozkoumat Sprüdge a Dear Coffee I Love You. Jsou sice zaměřené na severoamerickou kávovou scénu, ale je to opravdu zajímavé čtení.

Update: Vzhledem k tomu, že jsem si jako vždy neudělal osnovu, zapomněl jsem na dvě důležité věci. Barista Michal Stec, kterého můžete potkávat za barem v Mitte, má taky blog a můžete si tam přečíst třeba o World of Coffee ve Vídni. A druhá věc: právě finišuje 99. Tour de France a zanedlouho začne Olympiáda. Všude spousta cyklistiky.

Máte nějaké letní kávové zážitky? Pokud ano, podělte se o ně v komentářích.

Zrnka nejen z Brna 2

A jsou tu další zrnka nejen z Brna. Začnu těmi méně čerstvými: chátrající funkcionalistickou zastávku MHD na Obilním trhu oživí kavárna.Zatím je to jen projekt, ale už teď vypadá velmi sympaticky. Snad si kromě designu a různých tramvajáckých detailů dají záležet i na kvalitě kávy. A nezapomeňte, že jednu Zastávku už v Brně máme (a teď opravdu nemyslím tu u Brna). Když jsem tam nedávno byl, dostal jsem vynikající cappuccino a zaslechl jsem něco o alternativních metodách přípravy a jednodruhových kávách. Tak třeba už brzy.

A zase ten Rotor. Kromě něj se do žebříčku 10 nejlepších kaváren, který podle hlasování odborníků sestavily Hospodářské noviny, z brněnských kaváren dostalo už jen Coffee Fusion. A z mimopražských pouze Café Fara a Kavárna na Kozím plácku. Názor si udělejte jako vždy sami, ale...

Pár týdnů už má otevřeno zrekonstruované Tivoli - café tradizionale. Rozhodně doporučuji navštívit, ale bohužel ne kvůli kávě (klasická italská hořká směs, inu tradizionale, že). Na jídle a na servisu si dávají záležet. A navzdory tomu, že kavárna je přímo na rušném Konečného náměstí, uvnitř nejsou slyšet ani projíždějící tramvaje.

V Praze dnes začalo Mistrovství baristů České republiky 2012 a máme tam minimálně jedno želízko z Brna. Vladimíra Vyjídáčková reprezentuje Café Mezzanine a bude soutěžit v Coffee in good spirits. Fandím taky Terezce Balé a Danielu Wellerovi z Můj šálek kávy. A vlastně tam máme ještě jiné želízko - jedním z hlavních partnerů je Kofi Kofi. Mimochodem, Mistrovství pořádá Kávová komora České republiky (pořád nevím, co to vlastně je), ale v porotě naštěstí sedí Petra Veselá. Pojedete se do Prahy podívat?

Café Mitte zítra (20. dubna) slaví první narozeniny. Slavit se bude s brazilskou kávou Fazenda Sertao od Square Mile Coffee a připraveny jsou i další dvě kávy, ale na ty se dostane až v příštích dnech.

A dneska přijeďte na Velkou jarní cyklojízdu Brno. Budu špuntovat.

Zrnka nejen z Brna 1

Často narazím na zajímavé novinky ze světa kávy nebo cyklistiky, ale přijde mi zbytečné každé z nich věnovat vlastní článek. A na Twitter je to zase moc dlouhé. Proto se tu čas od času objeví článek složený z krátkých a spolu nesouvisejících novinek. (Oslí můstky budou!) Pojmenoval jsem to Zrnka nejen z Brna a budu to postupně číslovat. Ne, ten název není zrovna nejoriginálnější, ale na to si zvyknete. Taky jsem vytvořil štítek zrnka, pod kterým tyhle články najdete.

Nečekal bych, že tady budu psát o Starbucks, ale tenhle článek je natolik zajímavý, že musím. Starbucks se v Amsterdamu chystá otevřít The Coffee Experience Laboratory - Starbucks The Bank. Banka, protože tahle kávová laboratoř se nachází v bývalém sejfu. Nejen, že design interiéru vypadá naprosto úžasně, ale celý koncept rozhodně stojí za pozornost. Káva by v The Bank měla být pojímána jako divadlo. Ze všech míst je prý dokonalý výhled na bar, kde je připravena dvojice špičkových kávovarů La Marzocco a také několik zařízení na přípravu překapávané kávy. Kdoví, jestli tu Starbucks bude nabízet i kávy od jiných pražíren?

A když už jsem psal o La Marzocco, v Praze je v provozu Strada, jeden z nejlepších espresso kávovarů na světě. V případě zájmu si ji v pražské pražírně Coffee Source můžete prohlédnout, nebo dokonce vyzkoušet.

Další špičkový kávovar můžete obdivovat v karlínské kavárně Můj šálek kávy. Je to Mirage od Keese van der Westena. Kavárnu Můj šálek kávy nedávno převzal Doubleshot.cz a koncept se trochu změnil. Stále se tu vaří ze špičkové kávy, ale každý měsíc je věnovaný jiné metodě přípravy. V únoru to byl french press a v březnu můžete ochutnat kávu z chemexu. Ve stálé nabídce je espresso a další z něj odvozené nápoje. Dřív byla ve stálé nabídce káva filtrovaná na Hariu V60 a na nízkém baru stál krásný dřevěný drip bar. Ale sledovat Terezu Balou při práci s několika chemexy byla radost a vé šedesátky se třeba vrátí v dubnu.

Tento týden jsem se náhodou ocitl v restauraci Grill House a hádejte, na čem tam dělají espresso? Na legendárním kávovaru Faema E61. Kávu jsem tam zatím nechutnal a moc šancí na THE shot jim nedávám. Ale kdoví, třeba překvapí. Chudák Faema je schovaná za barem, takže pokud si ji chcete prohlédnout, raději zajděte třeba do Kafe do vany, kde je na ni krásně vidět.

Dobrou zprávou je, že Graciano Cruz zase přijede do Brna povídat o svých dobrotách z farmy Los Lajones. Určitě bude i ochutnávka. Celé se to koná ve čtvrtek 29. března ve Spolku, takže tentokrát snad bude víc místa. Asi v tom má prsty Doubleshot.cz.

Další dobrou zprávou je, že značka Favorit je znovu naživu. Zmínka o konceptu městkých kaváren je víc než zajímavá. Psal jsem jim žádost o další informace a jakmile je dostanu, určitě se s vámi podělím.

A nakonec: v Café Mitte můžete ochutnat dvě různé kávy připravené na Hariu V60 (2x250 ml) za 95 korun. Jmenuje se to Indiana Jones set. Caffé Minor expanduje do Prahy. Nová provozovna se jmenuje Nová syntéza a najdete ji v Národní galerii. Těšit se můžeme na custom build vacuum poty a další vychytávky. Zdravíme a držíme palce!

Víte o nějakých kávových a cyklistických novinkách, na které jsem zapomněl? Rád je zveřejním v příštím díle Zrnek. Nejen z Brna.

Praha: Můj šálek kávy a Café Prádelna

Každá cesta do Prahy pro mě znamená i návštěvu některé ze zdejších kaváren. Tentokrát jsme jeli slavit narozeniny, ale čas jsme si udělali i na Můj šálek kávy a Café Prádelna.

Můj šálek kávy je můj šálek kávy.

O kavárně Můj šálek kávy se hodně píše a mluví už od jejího otevření a mě zajímalo, jestli je opravdu tak skvělá, jak tvrdí recenzeti a blogerky. Můj šálek kávy je vlajková kavárna Doubleshotu se správně připraveným espressem (neověřoval jsem), ale především s jednodruhovkami připravenými na krásném drip baru. Takže překapávaná Panama Los Lajones Honey byla celkem jasnou volbou a rozhodně nás nezklamala. Škoda jen, že obsluhující slečna asi měla špatný den a nebyla zrovna nejpříjemnější. Prostředí (a atmosféra) je naopak velmi příjemné, staré psací stroje, knihy, černobíle fotky, ale přesto to tam působí moderně.

Vzorný servis: káva ve skleněné karafě a vodovoda zdarma.

Baristu za nízkým barovým pultem byla radost sledovat. Objednávky na espressa se střídaly s překápky a barista neustále zaléval čtyři Haria V60, nebo si hrál s touhle kráskou. V Šálku také prý výborně vaří, což jsme ale nevyzkoušeli. Příště.

Custom drip bar se čtyřmi Hario V60.

I po této krátké a nepříliš důkladné návštěvě si troufám napsat, že Můj šálek kávy patří mezi nejlepší kavárny, které se u nás dají navštívit. Takhle nějak si představuju severskou nebo londýnskou kávovou scénu.

Další na řadě bylo Café Prádelna. Hned na úvod vás musím varovat: pokud chcete skvělou kávu, běžte raději jinam. Objednané espresso jsem dostal v šálku na cappuccino, objemem to sice nebyl klasický bazén, ale přesto ho bylo až moc na úkor chuti, která byla hodně hořká a rozhodně to nebyla čistá arabika.

Na dalších věcech si ale v Prádelně dávají záležet. Jablečný koláč byl nadýchaný a velmi dobrý. Také tam dělají domácí zmrzlinu, různé krémy a zázvorovou limonádu. Kavárna je malá, ale velmi útulná, k tomu přispívá i jednoduchý design s bílými stěnami a dřevěnými doplňky. Určitě stojí za návštěvu.

A na závěr: v Praze si můžete půjčit kolo!

Liberta style půjčovací kola.

Půjčovací automat na solární pohon. Hezké.

Cyklozměny v brněnských ulicích

Brno na kole vydalo článek o cyklozměnách v brněnských ulicích. Je jich celkem šest, dvě pozitivní, dvě nepromyšlené a dvě negativní.

Obousměrný cyklistický provoz v jednosměrné ulici Rybníček a několik stojanů u FSS je určitě fajn, ale radost  může zkazit špatná dostupnost těchto míst na kole. Ke stojanům u FSS se na kole nesmí (v ulici Joštova je zákaz vjezdu, ale já ho hrdě porušuju) a Rybníček měl být součástí trasy X131, na které mezitím přibyly další dvě jednosměrky bez protiběžných cyklopruhů. Přesto děkujeme.

Nepromyšlené změny nechám stranou (a pak že je na cyklodopravu málo peněz) a přejdu k promarněným šancím. Rozšířený most na Vídeňské není pro cyklisty dost široký a studenti do technologického parku na kole stejně nejezdí (myslí si město Brno, zdravíme!). Škoda. Nebylo by krásné, kdyby projektanti museli do rekonstrukcí komunikací povinně zahrnout i úpravy pro cyklodopravu?

Abych vám trochu zvednul náladu, koukněte se na Fixed Beer Brno. Jsou tam krásný fixy a občas se tam objeví i nějaká ta pozvánka na cykloakci.

K dobrým zprávám (pro fixed gear komunitu určitě, co na to řeknou fanoušci artových filmů je otázkou) patří i chystaný film s messengerskou tématikou Premium Rush. Koukněte na trailer. Fixed gear. No breaks. Can't stop. Don't want to, either. No není to krása?

A pokud chcete vidět, jak začnu jezdit, až mě řidiči opravdu naštvou (dneska jsem dvakrát nedostal přednost, takže celkem pohoda), koukněte na tohle a tohle video.

Špatné vyhlídky na rozvoj brněnské cyklodopravy

Pokud v Brně jezdíte na kole delší dobu, mohli jste si během posledních let všimnout drobného rozvoje cyklistické infrastruktury ve městě. Přibyly cyklostezky, cyklopruhy a vyhrazená místa na křižovatkách. Podle mého pozorování (do práce jezdím na kole každý den) se opravdu potvrdilo, že když se cyklistům vyjde vstříc, v ulicích jich přibude. Taky řidiči si na cyklisty začali zvykat (že na křižovatce nedostanu přednost už je spíš výjimkou).

Bohužel se zdá, že město v nejbližší době rozvoj městské cyklistiky omezí na minimum. Dan Bárta a Jiři Jedlička z občanského sdružení Brno na kole poslali náměstkovi primátora Robertu Kotzianovi dopis s několika dotazy (a pozváním na cestu do práce na kole) a podle odpovědí to pro nás nevypadá moc dobře. Stojany v okolí pěší zóny v centru místo toho aby byla konečně zprůjezdněna i přes den a cyklopruh na Kounicově, u kterého se ale zatím neví, kdy vznikne. Nic moc.

Legálně se dá přes náměstí Svobody projet jen od 17 do 9 hodin. Pokud se mimo tuto dobu chcete dostat například z nádraží na Českou, musíte pěší zónu objet buď po Husově, kde je poměrně prudký kopec a velký provoz, nebo se proplést jednosměrkami kolem Malinovského náměstí. Ani jedna varianta není pohodlná ani výhodná. Když přes Svoboďák můžou jezdit šaliny a taxíky, měli by i cyklisté. Přiznávám, že já tam jezdím i přes zákaz a pokutu jsem zatím nedostal.

Cesta za kávou do Belgie

Před jakýmkoliv výletem se vždycky snažím zjistit, jestli se po cestě, nebo v cíli dá narazit na dobrou kavárnu nebo pražírnu (Scuk.cz mapuje i zahraniční dobroty, "best coffee in..." zadané do googlu také funguje). Samozřejmě to není jediný cíl cesty, ale postupně u mě získal na důležitosti (moje okolí to kubodivu celkem chápe, aspoň mi to tak připadá). Když jsem se tedy rozhodnul letos v květnu navštívit kamaráda, který byl na studijním pobytu v belgickém Oostende, kavárny jsem nemohl vynechat.

Grote Markt, hlavní turistické náměstí v Bruselu.

Oblíbená je belgická čokoláda a pivo, ale jak je na tom belgická kávová scéna? Podle letmého průzkumu na internetu nic moc. A první espresso podle toho taky dopadlo. Dal jsem si ho v Le Café de Bruxelles přímo na hlavním bruselském (turistickém) náměstí Grote Markt. Objem nápoje byl bohužel příliš velký (více než polovina šálku na cappuccino), crema bledé barvy se rychle rozpadala. Nezachránila to ani chuť, která byla hořká bez jakýchkoliv detailů. Tak jsem si spravil chuť vaflí, která patří mezi další typicky belgické dobroty (stejně jako hranolky, které prý byly v Belgii vynalezeny, kdybyste to, stejně jako já, nevěděli).

Le Café de Bruxelle - kafe nic moc, ale výhled na náměstí fajn.

Další kavárna byla sázka na jistotu už podle jména. Blomqvists Espresso Bar. Severská kávová scéna v Bruselu, na stěně mapa Skandinávie a když si objednáte espresso, dostanete espresso na té nejvyšší úrovni. V malé skleničce, s krásně tygrovanou cremou. Alternativní způsoby přípravy tady ale nehledejte, menu je jednoduché, v nabídce jsou jen kávové nápoje odvozené od espressa, čaje a další nápoje. Vyzkoušel jsem i zapečenou ciabattu s kozím sýrem, sušenými rajčaty a medem a byla výborná. Blomqvists je zajímavý podnik, tvoří ho jedna vzdušná místnost s velmi vysokým stropem a velkou prosklenou přední stěnou. Byl jsem tam brzo odpoledne, to byl uvnitř ještě celkem klid, jen na zahrádce před výlohou už bylo celkem živo. Espresso Bar rozhodně stojí za návštěvu.

Espresso je v Blomqvists zážitek.

Na další podnik jsem narazil čirou náhodou při toulání se Brugami. Bohužel se mi ho ani po usilovném hledání nepodařilo na internetu najít. Espresso tam bylo fajn, dokonce jsem si mohl vybrat z několika jednodruhovek. Barista mi potom řekl, že jeho rodina vlastní malou pražírnu.

Brusel.

Při další návštěvě Belgie se pokusím najít další zajímavé kavárny. A ještě poznámka na závěr (abych mohl použít i štítek kolo): v Belgii se jezdí na kole hodně a v Bruselu mají výborný systém půjčování kol. Pokud se vám nebude chtít chodit pěšky, půjčte si kolo, dojet se dá téměř všude.

Další fotky z Belgie.

Káva a cyklistika?

Ano! Jmenuje se to tady Na kKafe na kole! a už z názvu je lehké odvodit, že si tu budete moct přečíst o kafi a o kolech. Tématem "kafe" myslím hlavně kavárny, výběrovou kávu, alternativní způsoby přípravy a tématem "kola" především městskou cyklistiku. A protože velkou část času trávím v moravské metropoli, texty se většinou budou týkat Brna. Občas to samozřejmě bude o něčem jiném a odjinud. Důraz se pokusím klást i na fotografický doprovod textů. Pro začátek by to stačilo a teď vzhůru na první článek...