Jak se pije kafe v Portugalsku?

Jak možná někteří víte, strávil jsem osm dní na začátku října v Portugalsku. Kromě třídenní návštěvy pohoří Serra da Estrela (a nejvyšší hory Torre, kam vede silnice) jsem většinu času byl v Portu a okolí. A samozřejmě mě zajímala místní kávová kultura. Kafe se tam pije pořád, všude a rychle. Opravdových kaváren tam je míň, než třeba v Brně, ale kávu si můžete dát opravdu kdekoliv. Dokonce i v trafikách tam mají dvoupákové espresso kávovary.

Krásné pohoří, ale bohužel protkané silnicemi.

Skalní útvary modelované ledovcem.

Na překapávanou kávu jsem narazil pouze v Café Progresso, byla připravená na elektrickém překapávači a chuťově nic moc. Jinak všude pijí kávu typu espresso, které se tam říká expresso ['špresu] a podává se v malých vysokých šálcích. Objem většinou trefí, ale na kvalitní surovinu a čerstvé mletí zapomeňte. Zrnka jsou pražená hodně tmavě a v chuti je poznat obsah robusty. Pražíren mají v Portugalsku spoustu, ale myslím, že drtivá většina z nich nakupuje komoditní kávu a praží velmi tmavě. Výběrová káva v Portu, pokud vím, úplně chybí.

Město je omšelé, ale má atmosféru.

Možná znáte kávu Nicola, kterou můžete ochutnat v Mezzaninu a která vůbec není špatná. Na tu v Portu narazíte málokde, protože to je značka původem s Lisabonu. V Portu také mají jiné pojmenování kávových nápojů, takže bica [bika] a pingado [pingadu] si tam raději neobjednávejte.

Kávu si můžete dát všude.

Staré rybářské domky.

A teď už k samotnému pití kávy. Základním znakem je rychlost - Portugalci pitím kávy netráví čas, naopak ji berou jako něco, čím není nutné se příliš zdržovat. Takže na dlouhé sezení u šálku s knihou to moc není. Káva se pije především po jídle, nebo si ji můžete objednat přímo u baru, shot do sebe kopnout a běžet dál. A teď pozor - kafe tam většinou stojí 0,60 euro, takže je levnější než u nás.

Západ slunce nad Atlantikem.

Koupali jsme se, ale moře už bylo celkem studené.

Porto je krásné město, především historické centrum na strmém svahu údolí řeky Douro je kouzelné. Spousta domů je neopravených, nebo úplně vybydlených. Prý kvůli špatnému zákonu o nemovitostech, který vláda není schopná změnit, což je škoda, ale město má díky tomu zvláštní omšelou atmosféru.

Rio Douro a část Luísova mostu, který projektoval Eiffelův žák. Eiffelův most je o kus dál proti proudu.

Ribeira.

Doporučuji navštívit kontroverzní budovu Casa da Musica [kaza da múzika], která má tvar meteoritu narážejícího do náměstí a vše je v ní podřízeno skvělé akustice. V uličce Galeria de Paris [galeria d' pariš] zase poznáte pravý portský noční život - spousta příjemných kaváren, barů a tančíren na velmi malé ploše a především ulička zaplněná bavícími se lidmi. A pokud budete v Portu v úterý, určitě se stavte v hospůdce Adega Rio Douro (nábřežní ulice Rua Ouro), kde si můžete poslechnout autentické fado vadio [fádu vádiu], tedy národní portugalský hudební styl zpívaný místními obyvateli za doprovodu kytary a loutny.

Večer se toho v Portu děje hodně.

Casa da Musica.

A jak je to v Portu s cyklistikou? Podmínky rozhodně nejsou ideální, kopce jsou hodně prudké, všude kočičí hlavy a řidiči na cyklisty nejsou zvyklí. Ale pár cyklistů jsem zahlédl, většinou na horských, nebo na holandských městských kolech. Fixed gear jsem neviděl ani jeden, ale asi ve dvou obchodech je prodávali, takže nějaká komunita tam asi bude.

Snad to nebyla moje poslední návštěva Portugalska.

V Portugalsku by se dalo samozřejmě strávit mnohem víc času, ale já ho bohužel neměl. Rozhodně bych se tam ale chtěl ještě někdy podívat.

Zrnka nejen z Brna 1

Často narazím na zajímavé novinky ze světa kávy nebo cyklistiky, ale přijde mi zbytečné každé z nich věnovat vlastní článek. A na Twitter je to zase moc dlouhé. Proto se tu čas od času objeví článek složený z krátkých a spolu nesouvisejících novinek. (Oslí můstky budou!) Pojmenoval jsem to Zrnka nejen z Brna a budu to postupně číslovat. Ne, ten název není zrovna nejoriginálnější, ale na to si zvyknete. Taky jsem vytvořil štítek zrnka, pod kterým tyhle články najdete.

Nečekal bych, že tady budu psát o Starbucks, ale tenhle článek je natolik zajímavý, že musím. Starbucks se v Amsterdamu chystá otevřít The Coffee Experience Laboratory - Starbucks The Bank. Banka, protože tahle kávová laboratoř se nachází v bývalém sejfu. Nejen, že design interiéru vypadá naprosto úžasně, ale celý koncept rozhodně stojí za pozornost. Káva by v The Bank měla být pojímána jako divadlo. Ze všech míst je prý dokonalý výhled na bar, kde je připravena dvojice špičkových kávovarů La Marzocco a také několik zařízení na přípravu překapávané kávy. Kdoví, jestli tu Starbucks bude nabízet i kávy od jiných pražíren?

A když už jsem psal o La Marzocco, v Praze je v provozu Strada, jeden z nejlepších espresso kávovarů na světě. V případě zájmu si ji v pražské pražírně Coffee Source můžete prohlédnout, nebo dokonce vyzkoušet.

Další špičkový kávovar můžete obdivovat v karlínské kavárně Můj šálek kávy. Je to Mirage od Keese van der Westena. Kavárnu Můj šálek kávy nedávno převzal Doubleshot.cz a koncept se trochu změnil. Stále se tu vaří ze špičkové kávy, ale každý měsíc je věnovaný jiné metodě přípravy. V únoru to byl french press a v březnu můžete ochutnat kávu z chemexu. Ve stálé nabídce je espresso a další z něj odvozené nápoje. Dřív byla ve stálé nabídce káva filtrovaná na Hariu V60 a na nízkém baru stál krásný dřevěný drip bar. Ale sledovat Terezu Balou při práci s několika chemexy byla radost a vé šedesátky se třeba vrátí v dubnu.

Tento týden jsem se náhodou ocitl v restauraci Grill House a hádejte, na čem tam dělají espresso? Na legendárním kávovaru Faema E61. Kávu jsem tam zatím nechutnal a moc šancí na THE shot jim nedávám. Ale kdoví, třeba překvapí. Chudák Faema je schovaná za barem, takže pokud si ji chcete prohlédnout, raději zajděte třeba do Kafe do vany, kde je na ni krásně vidět.

Dobrou zprávou je, že Graciano Cruz zase přijede do Brna povídat o svých dobrotách z farmy Los Lajones. Určitě bude i ochutnávka. Celé se to koná ve čtvrtek 29. března ve Spolku, takže tentokrát snad bude víc místa. Asi v tom má prsty Doubleshot.cz.

Další dobrou zprávou je, že značka Favorit je znovu naživu. Zmínka o konceptu městkých kaváren je víc než zajímavá. Psal jsem jim žádost o další informace a jakmile je dostanu, určitě se s vámi podělím.

A nakonec: v Café Mitte můžete ochutnat dvě různé kávy připravené na Hariu V60 (2x250 ml) za 95 korun. Jmenuje se to Indiana Jones set. Caffé Minor expanduje do Prahy. Nová provozovna se jmenuje Nová syntéza a najdete ji v Národní galerii. Těšit se můžeme na custom build vacuum poty a další vychytávky. Zdravíme a držíme palce!

Víte o nějakých kávových a cyklistických novinkách, na které jsem zapomněl? Rád je zveřejním v příštím díle Zrnek. Nejen z Brna.

Baristický kurz a drip v Mitte

Kávu piju, píšu o ní, nutím ji svému okolí, ale umím ji správně připravit? Na alternativní metody přípravy (drip, Frenchpress, Aeropress atd.) si celkem věřím, i když mám samozřejmě pořád co zlepšovat. Výjimkou je vacuum pot, se kterým zatím nemám praktickou zkušenost. Ale co espresso? A cappuccino? A další odvozené nápoje? Moje jediná praktická zkušenost s espressem a s cappuccinem je občasné vaření na téhle Etě. A to bych asi ani neměl počítat, protože výsledný nápoj má k espressu dost daleko.

Že půjdu na baristický kurz, jsem se rozhodl už asi před dvěma lety, ale rozhoupal jsem se až před týdnem. Hledal jsem dost narychlo a rozhodnul jsem se pro kurz od Coffee Clubu. A byla to dobrá volba. Pokud vím, tak kavárna Coffee Club byla v Brně (spolu se Spolkem) první, kde se začali o kávu opravdu dobře starat a kde si tvrdě stáli za správným názvoslovím a postupem přípravy.

Kurz vede Michal Nováček, spoluzakladatel a barista Coffee Clubu, mimo jiné také mistr české republiky v latté artu v roce 2010. Kurz stojí 3500 korun a rozdělení by mělo být 4 hodiny teorie a 3 hodiny praxe. Nakonec to bylo spíš naopak, což bylo bezva a ještě jsme si na konci asi hodinu povídali o kavárnách v Brně a tak. Jeden kurz je maximálně pro čtyři účastníky. My jsme byli jen dva (spolu se mnou se školila kavárnice, která nedávno převzala Dvorek pod Petrovem, kam se v nejbližší době chystám podívat), takže přístup byl opravdu individuální.

Většina teorie pro mě byla spíše opakováním toho, co už jsem někde četl, nebo slyšel, ale i tak jsem se dozvěděl některé nové informace (třeba, že se hrníčky na espresso kávovar dávají dnem dolů, aby neměly příliš rozpálené okraje). V úvodu jsme dostali přehledná skripta a do těch jsme si mohli zapisovat poznámky.

Potom už přišla praktická část. Trénovali jsme na speciální směsi (45 % robusta), která ale byla pořád mnohem lepší, než supermarketová "káva". Pomocí váhy jsme si vyzkoušeli sílu tampování (stlačovaní kávy tamperem), která by měla být asi 20 kg, ale především pokaždé stejná. Je to docela fuška. Dalším krokem bylo správné nastavení hrubosti mletí, aby za přibližně 30 vteřin vyteklo přibližně 30 centilitrů espressa. Trvalo mi to snad šest espress, nejdřív jsem pomlel málo kávy, potom jsem pravděpodobně tampoval malou silou. Také jsme si ukázali, jaký je rozdíl mezi podextrahovanou, přeextrahovanou a správně připravenou kávou. A pak už přišlo trénování šlehání mléka na cappuccino, což není vůbec jednoduché, ale naučit se to dá. Dokonce jsme zkoušeli do pěny malovat, ale aby to k něčemu vypadalo, chtělo by to delší tréning.

Jaký je závěr? Pokud v kavárně pracujete, nebo se na to chystáte, kurz určitě stojí za to. Důležité je, abyste potom měli kde trénovat a svoje nové znalosti mohli zdokonalovat, což bohužel není můj přpad. (Takže pokud máte kavárnu a sháníte baristu, třeba na víkendy nebo na večerní směny, určitě se mi ozvěte.) A mám také podobný pocit, jako Kačka Žvýkačka: když člověk dodržuje správný postup přípravy a hygienu, dá se uvařit minimálně nadprůměrné kafe. A to je vzkaz pro všechny bazénové a šamponové podniky!

Dobrá zpráva na závěr: Café Mitte už má oficiálně v nabídce kávu na dripu. Překapávají na Hariu V60 a zatím nevím, kolik stojí. Každopádně mňam.

Krásné foto by Café Mitte.

Kafe a světlo?

Dnes to nebude tak úplně o kafi a vůbec to nebude o cyklistice, ale na konci se ke kafi dostanu. V tomto příspěvku se můžete podívat do zákulisí Kafe na kole!, tedy spíš do budoucnosti jeho fotografické části. A taky to bude o DIY a drbech z (brněnské) kávové scény.

Mám rád Do It Yourself přístup a rád si dělám věci podle sebe. Když si něco můžu vyrobit sám, často si to taky vyrobím. Jasně, kvalita je často většinou skoro vždycky nižší, než u profesionálních výrobků a cena může být ve výsledku vyšší. Ale nakonec mám větší radost, než kdybych si výrobek koupil v obchodě a navíc se můžu něco nového naučit a použít jinak nepotřebný materiál. Říkejte si, co chcete, ale mě to baví.

Už dlouho chystám článek o Aeropressu a k Vánocům jsem dostal Chytráčka, o kterém bych taky rád něco napsal. A takové psaní se neobejde bez doprovodu hezkých fotek. A proto jsem začal přemýšlet o produktové fotografii a především o svícení. Rozhodl jsem se vytvořit rozptýlené světlo, aby fotografovaný předmět na bílé pozadí nevrhal žádné stíny. Nejlepší je v tomto případě použít tři lightboxy. Na YouTube.com je spousta video tutorialů.

Základem je malá kartonová krabice (třeba 15x25x15 centimetrů). Dále jsem potřeboval napájecí šňůru, keramickou objímku, úspornou žárovku (hlavně ne klasickou žárovku, která je po rozsvícení horká), lepící pásku (oboustrannou), alobal a průsvitný bílý papír. Z nástrojů šroubovák, kleště a nůžky. Následující fotky jsem fotil s pomocí dvou lightboxů (protože to je dokumentace výroby toho třetího). Pokud se do výroby pustíte, za následky neručím! (Nezapomeňte, že pracujete s elektrickým proudem a tak.)

Napájecí šňůra, dva vodiče (30 korun).

Objímka na žárovku (30 korun).

Úsporná žárovka (70 korun).

Kartonová krabice. Papír je surovina! (0 korun).

Lepící páska. Tahle je oboustranná, ale hodí se i obyčejná (20 korun).

Alobal (15 korun).

Nejdřív jsem přidělal napájecí  kabel na objímku. Není to nic těžkého, potřeba je šroubovák (na rozdělání objímky a přidělání kabelů) a kleště (úprava délky koncovek kabelů).

Objímka s přidělanou šňůrou.

Našroubovaná žárovka.

Dalším krokem je výroba samotného lightboxu. Na největší straně musí být krabice otevřená. Vnitřek jsem vylepil alobalem, abych zvýšil a usměrnil světelný tok. Na horní straně jsem udělal díru, do které jsem vlepil objímku. Tahle část mi zabrala nejvíc času a byla to největší piplačka.

Vnitřek lightboxu.

Nakonec jsem otevřenou stranu lightboxu potáhnul průsvitným papírem. Protože jsem koupil opravdu úsporné žárovky, použil jsem jen jednu vrstvu.

Potažený lightbox.

Světla bychom tedy měli, ale jak na pozadí? Já jsem koupil bílou čtvrtku velikosti A2. Důležité je, aby byl povrch čistě bílý a aby bylo pozadí ohebné. Pak ho můžete položit na stůl a horní polovinu opřít o zeď. Lightboxy se postaví kolem, zapojí do zásuvky a můžete fotit. A tady je výsledek:

Chytráček.

Fotil jsem už se třemi lightboxy a fotka není nijak upravená. Rozhodně to není dokonalé, ale celkem se mi to líbí. A ještě fotka celého "studia":

Überprofesionální fotostudio Kafe na kole! - dekonstrukce!

A teď pár slibovaných kávových drbů. Kačka Žvýkačka, která má ráda brněnské kavárny, začala psát recenze restaurací pro Lidové noviny. Oslavy na Scuku probíhají tady. Držím palce! Na Scuk Blogu také začalo vycházet Očko a v prvním vydání najdete i dva nové brněnské podniky, o kterých jsem psal. Doubleshot.cz se na Twitteru dočkal nepěkného hodnocení své kávy, ale kritiku přijal s nadhledem.

A nakonec ještě malá kávová perlička z Taiwanu. Mr. Brown v tabletách! Hádejte, jak to chutnalo...

Mr. Brown Taiwan - originál z Taiwanu.

Dáme si kafíčko?

Káva a cyklistika?

Ano! Jmenuje se to tady Na kKafe na kole! a už z názvu je lehké odvodit, že si tu budete moct přečíst o kafi a o kolech. Tématem "kafe" myslím hlavně kavárny, výběrovou kávu, alternativní způsoby přípravy a tématem "kola" především městskou cyklistiku. A protože velkou část času trávím v moravské metropoli, texty se většinou budou týkat Brna. Občas to samozřejmě bude o něčem jiném a odjinud. Důraz se pokusím klást i na fotografický doprovod textů. Pro začátek by to stačilo a teď vzhůru na první článek...