středa 15. srpna 2012

Jak jsme jeli do Vídně na kafe (na kole)

Než začnu psát výletu do Vídně, musím vám připomenout, že v pátek se koná Ultimate Coffee Smackdown Ice Edition. A k ochutnání bude i několik káv z Has Bean Coffee - neváhejte!

Z Brna je to do Vídně vzdušnou čarou 111 kilometrů. Vlakem nebo autobusem se tam dostanete za dvě hodiny, ale já jsem se rozhodl jet na kole. A protože většina trasy vede po asfaltu, jel jsem na svojí dráhovce Jarý věk. Přidal se ke mě ještě Honza (taky na fixed gear kole, dokonce bez brzdy) a Petra (na favoritu, který jsme opravili teprve v den odjezdu).

Jarý věk.
Dráhová kola (fixie, festky, furtošlapy) mají pevný převod, takže když se točí zadní kolo, točí se i šlapky. V praxi to znamená, že musíte pořád šlapat. Na rovině je to v pohodě, ale z kopce bývá kadence opravdu vysoká a jezdec si moc neodpočine. Kopce se vyjet dají, ale nesmí být moc prudké (tyhle kola samozřejmě nemají přehazovačku, i když se dá sehnat i fixed gear náboj s vnitřním řazením, ale to už jde trochu proti filosofii fixed gear kol). Já mám převod 46/18 a třeba Úvoz vyjedu bez problémů, ale cestou z Vídně jsem tlačil mnohokrát. Možná vás teď napadá, proč teda na tom dráhovém kole vlastně jezdím. Pro mě je prvním důvodem spolehlivost a jednoduchá údržba. Dráhovka je (s výjimkou velocipedu) kolo s nejjednodušší konstrukcí a s minimem mechanických částí, které se mohou rozbít. Proto jsou tahle kola tak oblíbená u cyklomessengerů - stačí občas namazat řetěz a dofouknout duše. Dalším důvodem je, že na dráhovce víc natrénuji - do kopce nemůžu podřadit, a aby se mi jelo dobře, musím dosáhnout určité rychlosti a tím i frekvence šlapání. Nejsem sice závodní cyklista, ale tohle je dobrý způsob, jak se udržet ve formě. A konečně: jízda na dráhovce je neskutečně zábavná a stylová. Po prvním překvapení "ono to pořád šlape" přichází velmi příjemný pocit, kteří někteří popisují jako splynutí s kolem, což je podle mě malinko přehnané, ale rozhodně se to blíží tomu, co zažívám, když na svém kole jedu. Ale zpět k Vídni.

A jsme v Rakousku.
Do Rakouska vede z Brna cyklotrasa číslo 4, na hranici se napojuje na cyklotrasu číslo 5 a později na E9. Většina trasy vede po asfaltu (málo frekventované silnice a asfaltové polní cesty), občas se jede po šotolině. Navigace je jednoduchá, stačil nám seznam vesnic, kterými máme projet a sledování navigačních značek s číslem cyklotrasy. Mělo to být 130 kilometrů po rovině a plán byl jet do Vídně na kafe - navštívit kavárnu POC a Caffé Couture. Jeli jsme nalehko (cyklospacák, bivakovací pytel nebo karimatka, jídlo a pití) a vyrazili jsme už v pátek večer. Do tmy jsme urazili 43 kilometrů, navečeřeli jsme se v Pasohlávkách a přespali v místním opuštěném skleníku. Další den jsme brzo ráno vyrazili do hraničního městečka Laa an der Thaya. Pak se to ale začalo komplikovat, protože přišly kopce a asi 30 kilometrů jsme si připadali jako na houpačce. Kopce sice nebyly moc vysoké, ani dlouhé, ale když už má člověk něco našlapáno, dá mu to docela zabrat. A co teprve cestou zpátky! Když skončily kopce, přišel déšt a vítr, ale jeli jsme statečně dál.

Honza a jeho Růžovka.
Už přesně nevím, kdy jsme si uvědomili, že to asi nebude tak jednoduché, jak jsme si představovali. Už bylo pozdní odpoledne, byli jsme unavení a promoklí a šance, že bychom stihli kafe v POC, se pomalu snižovala. Když jsme konečně dojeli na předměstí Vídně, měli jsme na tachometru 150 kilometrů a před sebou obtížnou cestu do centra. Kavárna POC už měla zavřeno a Petra se moudře rozhodla jed zpět do Brna autobusem - takže jsme vyrazili na Praaterstern. Je to delší cesta, než se zdá, a když se k tomu přidala náročnější orientace a defekt, byli jsme rádi, že jsme tam vůbec dojeli. A nakonec jsme byli rádi i za kafe z McDonaldu, což bych nečekal, že na Kafe na kole! někdy napíšu.

Dunaj!
Petru i její kolo jsme po menším přemlouvání řidiče naložili do autobusu a už za tmy jsme vyrazili zpět do Brna. Přespali jsme několik kilometrů za Vídní pod dálničním nadjezdem a další den jsme dojeli do Brna. Samozřejmě jsme dvakrát zmokli, v kopcích jsme nadávali, ale taky jsme si dali výborný oběd a nakonec z toho bylo asi 340 kilometrů. Příjemná punková projížďka!

6 komentářů:

  1. Máte můj respekt, 340 kilometrů za 3 dny, to je síla. Mimochodem díky za tvoji odbočku k fixed gearům, tyhle detaily mě přesně zajímaly. Má vůbec přehazovačka v zadním náboji nějaké výhody?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přehazovačka v náboji je nenápadná, protože je celá schovaná v náboji, takže nekazí vzhled kola a navíc má kolo díky tomu lepší prostupnost. Ale praktickou zkušenost s tím nemám, protože v terénu nejezdím.

      No a náboj s pevným převodem a přehazovařkou v náboji - pořád tě to nutí šlapat, ale vyjedeš větší kopce - pro někoho to může být výhoda (dost profi cyklistů prý trénuje kadenci na fixed gear kolech).

      Vymazat
  2. Respect! Ale s tou kávou u Meca se mi to ani nechce věřit :).

    OdpovědětVymazat
  3. Pekný výlet je to. Maly sme podobný pred rokom. Ale šli sme do extrému a dali sme to za deň.

    http://www.fixedbeerbrno.cz/2011/05/das-ist-nich-mein-problem-ako-nas-vo.html

    OdpovědětVymazat
  4. Díky tomuto článku jsem zjistil, že z Brna do Vídně fakt vede cyklostezka. Takže super tip, výlet už je naplánován. Jen teda na takovém kole bych to asi neujel, ale možná to bude tím, že jsem zvyklý na své krosové kolo.

    OdpovědětVymazat
  5. Na kole trávím hodně času, v přírodě o poznání víc. Jsem zvyklá na výbornou minerální vodu z Karlovýc Varů, ale kdo má s sebou tahat tak objemné balené PET lahve? Bohatě mi stačí filtrační konvice. To mi připomíná, že musím koupit nové filtry do konvice. Já je kupuji zde

    OdpovědětVymazat