středa 15. srpna 2012

Jak jsme jeli do Vídně na kafe (na kole)

Než začnu psát výletu do Vídně, musím vám připomenout, že v pátek se koná Ultimate Coffee Smackdown Ice Edition. A k ochutnání bude i několik káv z Has Bean Coffee - neváhejte!

Z Brna je to do Vídně vzdušnou čarou 111 kilometrů. Vlakem nebo autobusem se tam dostanete za dvě hodiny, ale já jsem se rozhodl jet na kole. A protože většina trasy vede po asfaltu, jel jsem na svojí dráhovce Jarý věk. Přidal se ke mě ještě Honza (taky na fixed gear kole, dokonce bez brzdy) a Petra (na favoritu, který jsme opravili teprve v den odjezdu).

Jarý věk.
Dráhová kola (fixie, festky, furtošlapy) mají pevný převod, takže když se točí zadní kolo, točí se i šlapky. V praxi to znamená, že musíte pořád šlapat. Na rovině je to v pohodě, ale z kopce bývá kadence opravdu vysoká a jezdec si moc neodpočine. Kopce se vyjet dají, ale nesmí být moc prudké (tyhle kola samozřejmě nemají přehazovačku, i když se dá sehnat i fixed gear náboj s vnitřním řazením, ale to už jde trochu proti filosofii fixed gear kol). Já mám převod 46/18 a třeba Úvoz vyjedu bez problémů, ale cestou z Vídně jsem tlačil mnohokrát. Možná vás teď napadá, proč teda na tom dráhovém kole vlastně jezdím. Pro mě je prvním důvodem spolehlivost a jednoduchá údržba. Dráhovka je (s výjimkou velocipedu) kolo s nejjednodušší konstrukcí a s minimem mechanických částí, které se mohou rozbít. Proto jsou tahle kola tak oblíbená u cyklomessengerů - stačí občas namazat řetěz a dofouknout duše. Dalším důvodem je, že na dráhovce víc natrénuji - do kopce nemůžu podřadit, a aby se mi jelo dobře, musím dosáhnout určité rychlosti a tím i frekvence šlapání. Nejsem sice závodní cyklista, ale tohle je dobrý způsob, jak se udržet ve formě. A konečně: jízda na dráhovce je neskutečně zábavná a stylová. Po prvním překvapení "ono to pořád šlape" přichází velmi příjemný pocit, kteří někteří popisují jako splynutí s kolem, což je podle mě malinko přehnané, ale rozhodně se to blíží tomu, co zažívám, když na svém kole jedu. Ale zpět k Vídni.

A jsme v Rakousku.
Do Rakouska vede z Brna cyklotrasa číslo 4, na hranici se napojuje na cyklotrasu číslo 5 a později na E9. Většina trasy vede po asfaltu (málo frekventované silnice a asfaltové polní cesty), občas se jede po šotolině. Navigace je jednoduchá, stačil nám seznam vesnic, kterými máme projet a sledování navigačních značek s číslem cyklotrasy. Mělo to být 130 kilometrů po rovině a plán byl jet do Vídně na kafe - navštívit kavárnu POC a Caffé Couture. Jeli jsme nalehko (cyklospacák, bivakovací pytel nebo karimatka, jídlo a pití) a vyrazili jsme už v pátek večer. Do tmy jsme urazili 43 kilometrů, navečeřeli jsme se v Pasohlávkách a přespali v místním opuštěném skleníku. Další den jsme brzo ráno vyrazili do hraničního městečka Laa an der Thaya. Pak se to ale začalo komplikovat, protože přišly kopce a asi 30 kilometrů jsme si připadali jako na houpačce. Kopce sice nebyly moc vysoké, ani dlouhé, ale když už má člověk něco našlapáno, dá mu to docela zabrat. A co teprve cestou zpátky! Když skončily kopce, přišel déšt a vítr, ale jeli jsme statečně dál.

Honza a jeho Růžovka.
Už přesně nevím, kdy jsme si uvědomili, že to asi nebude tak jednoduché, jak jsme si představovali. Už bylo pozdní odpoledne, byli jsme unavení a promoklí a šance, že bychom stihli kafe v POC, se pomalu snižovala. Když jsme konečně dojeli na předměstí Vídně, měli jsme na tachometru 150 kilometrů a před sebou obtížnou cestu do centra. Kavárna POC už měla zavřeno a Petra se moudře rozhodla jed zpět do Brna autobusem - takže jsme vyrazili na Praaterstern. Je to delší cesta, než se zdá, a když se k tomu přidala náročnější orientace a defekt, byli jsme rádi, že jsme tam vůbec dojeli. A nakonec jsme byli rádi i za kafe z McDonaldu, což bych nečekal, že na Kafe na kole! někdy napíšu.

Dunaj!
Petru i její kolo jsme po menším přemlouvání řidiče naložili do autobusu a už za tmy jsme vyrazili zpět do Brna. Přespali jsme několik kilometrů za Vídní pod dálničním nadjezdem a další den jsme dojeli do Brna. Samozřejmě jsme dvakrát zmokli, v kopcích jsme nadávali, ale taky jsme si dali výborný oběd a nakonec z toho bylo asi 340 kilometrů. Příjemná punková projížďka!

4 komentáře:

  1. Máte můj respekt, 340 kilometrů za 3 dny, to je síla. Mimochodem díky za tvoji odbočku k fixed gearům, tyhle detaily mě přesně zajímaly. Má vůbec přehazovačka v zadním náboji nějaké výhody?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přehazovačka v náboji je nenápadná, protože je celá schovaná v náboji, takže nekazí vzhled kola a navíc má kolo díky tomu lepší prostupnost. Ale praktickou zkušenost s tím nemám, protože v terénu nejezdím.

      No a náboj s pevným převodem a přehazovařkou v náboji - pořád tě to nutí šlapat, ale vyjedeš větší kopce - pro někoho to může být výhoda (dost profi cyklistů prý trénuje kadenci na fixed gear kolech).

      Vymazat
  2. Respect! Ale s tou kávou u Meca se mi to ani nechce věřit :).

    OdpovědětVymazat
  3. Pekný výlet je to. Maly sme podobný pred rokom. Ale šli sme do extrému a dali sme to za deň.

    http://www.fixedbeerbrno.cz/2011/05/das-ist-nich-mein-problem-ako-nas-vo.html

    OdpovědětVymazat