Mistrovství baristů České republiky 2013

Od 24. do 26. března se v pražském (überposh) hotelu Boscolo konalo Mistrovství baristů České republiky 2013 a já vám s potěšením mohu oznámit, že jsem vyhrál kategorii Coffee in Good Spirits (tedy káva s alkoholem, dále CiGS).

Celkem byly vyhlášeny tři kategorie. Barista roku byl rozdělen na dvě kola (semifinále, ze kterého šest nejlepších postoupilo do finále), soutěžící měli 15 minut na přípravu, 15 minut na samotnou prezentaci a 15 minut na úklid. Kategorie Latté Art spočívá v tom, že soutěžící donese fotky svých latté obrázků a pak se je v časovém limitu snaží co nejlépe napodobit. V kategorii CiGS byla předepsaná irská káva a libovolný nápoj obsahující kávu a alkohol, soutěžící má 5 minut na přípravu a 8 minut na prezentaci.

Barista roku měl letos velmi vysokou úroveň, více si můžete přečíst třeba tady. Já napíšu čistě o CiGS (což je trochu upozaděná kategorie, nejsou z ní ani fotky, ani videa, ani o ní nikdo nepíše). Už dřív jsem přemýšlel, že bych se Mistrovství baristů zúčastnil, ale v kategorii Brewers Cup (alternativní způsoby přípravy kávy). Brewers Cup ale (zatím) nebyl vyhlášen, takže po posledním Smackdownu jsem se rozhodl pro CiGS.

Rozhodl jsem se použít svoji Brazilskou kávu (dost lidí ji pochválilo, takže asi opravdu funguje) a přemýšlel jsem o druhém (studeném) nápoji. CiGS má totiž také dvě kola, v prvním se vaří teplý a studený nápoj, ve finále se vaří irská káva a libovolný nápoj a pořadatel národního kola může vybrat obě kola, nebo se rozhodnout jen pro jedno. Nakonec se soutěžilo podle pravidel finále, takže jsem začal trénovat irskou kávu.

Naše kategorie soutěžila jako poslední (dokonce i po finále Baristy roku) a já jsem šel na řadu jako poslední ze všech. Ale na místě jsem musel být už brzo ráno, abych si nastavil a vyzkoušel mlýnek. Takže si asi dokážete představit, jak jsem byl celý den nervózní (hodně). Nakonec nás v naší kategorii soutěžilo jen pět (místo přihlášených sedmi, dva soutěžící to vzdali ještě před soutěží). Za Brno tam byl ještě druhý Michal z Coffee Fusion (Michal Kocman soutěžil v Latté Artu), jinak pokud vím samí Pražáci.

Nejdřív jsem měl pět minut na přípravu. Ačkoliv při tréningu to šlo hladce, naostro jsem všechno nestihnul, takže jsem některé věci musel dělat při soutěžním čase. Po přípravě jsem čekal na příchod poroty. Očekával jsem, že v tu chvíli budu nejvíc nervózní, ale docela jsem se uklidnil a připravil se na vystoupení. I když to tak nevypadá, osm minut je strašně málo času, když chcete připravit dvě irské a dvě vlastní kávy. V senzorické porotě totiž sedí dva rozhodčí, takže nápoje se připravují po dvou. Dále soutěžícího kontroluje hlavní a technický rozhodčí, natáčí ho kamera (aby se obraz mohl promítat na plátno, aby ze soutěže něco měli i diváci) a pozoruje ho asi šedesát lidí v publiku. A člověk musí by měl mluvit anglicky. Takže celkem tlak, ale kupodivu jsem byl vyrovnanější než na Smackdownu. Mimochodem, rozhodčí byli skvělý, například World Barista Champion z roku 2009 Gwilym Davies nebo Petra Veselá.

Minulý rok jsem sledoval přenosy z World Barista Championship, takže jsem věděl, jak má vystoupení přibližně vypadat. Hodnotí se úplně všechno (samozřejmě chuť, vzhled nápoje, vystupování baristy, servis, technická stránka přípravy, hygiena, originalita). Barista by měl porotě vysvětlit, co od nápoje očekává a porota pak hodnotí, jak se mu toto očekávání povedlo naplnit. Začal jsem irskou kávou, použil jsem bio třtinový cukr, irskou whiskey Wild Geese Classic Blend, kávu Nicaragua Maracaturra Natural praženou v Doubleshotu (připravenou na hariu V60) a jemně našlehanou smetanu (v shakeru s ledem). (Mimochodem, dva soutěžící přešlehali smetanu, takže na irskou kávu dávali šlehačku, která tam nepatří. Takže jsem si na to dal pozor a ušlehal krásně jemný krém.) Můj koncept byl založený na modifikaci irské kávy. Rozhodčím jsem připravil klasickou irskou kávu a pak svoji novou verzi, která vypadá stejně stejně a pije se stejně (příjemný zážitek kdy člověk nejdříve ochutná studenou a sladkou smetanu a hned potom horkou kávu s alkoholem), ale chutná jinak.

Použil jsem domácí zázvorový sirup s medem a citronem, brazilskou pálenku z cukrové třtiny Cachaça, kávu Nicaragua Bourbon Natural (opět Doubleshot a V60) a jemně našlehanou smetanu. Pro rozhodčí jsem měl kartičky s doplňujícími informacemi o jednotlivých složkách nápoje. Prezentace se mi celkem povedla, řekl jsem většinu věcí, které jsem říct chtěl. Samotné vaření kávy také a i servis byl celkem fajn. Na všech čtyřech kávách se mi povedl krásně ostrý řez mezi smetanou a kávou. Přesáhnul jsem časový limit o 44 vteřin (takže jsem měl 22 trestných bodů, po dvou minutách navíc už je diskvalifikace, ale i tak jsem měl nejrychlejší čas). A nakonec jsem vyhrál. Přiznám se, že jsem nedřív cítil velkou úlevu a zodpovědnost, protože výhra v národním kole znamená postup na mistrovství světa. Ale postupně jsem z toho měl i radost.

Všem, kteří mě podporovali, bych touto cestou rád poděkoval. A že vás není málo!

A ještě jedna zatím neoficiální informace na závěr, pravděpodobně někdy v dubnu bude vyhlášeno i Mistrovství v kategoriích Brewers Cup a Cup Tasting, takže se tam určitě uvidíme.

Ultimate Coffee Smackdown: sedm statečných vařilo kávu s alkoholem

Je fajn se jednou za čas setkat se starými známými, poznat nové, popovídat si o kávě a trochu si u toho zasoutěžit. Rozvíjet brněnskou kávovou scénu a kávovou kulturu obecně. A přesně to se povedlo na třetím Ultimate Coffee Smackdownu, který se konal v pátek 1. března v café Mitte.

Nakonec se přihlásilo 7 soutěžících, poslední odvážlivec Jan dokonce jen 3 minuty před začátkem soutěže. A to už je slušná odvaha. Diváků přišlo tolik, že se do miniaturního prostoru kavárny opět skoro nevešli. Tématem soutěže byla káva s alkoholem a povolené bylo i použití espressa. Soutěžící měl připravit tři nápoje pro porotu a jeden pro diváky. Doporučený čas byl 15 minut, jinak žádná pravidla. V porotě seděla Martina z Encounteru, Michal z Coffee Fusion a Jamal.

Já jsem soutěžil jako čtvrtý v pořadí a před svým vystoupením jsem byl hodně nervózní, takže jsem ani pořádně neochutnal nápoje ostatních. Když jsem skončil, byl jsem zase hodně zklamaný, protože z mého pohledu se mi nepovedla spousta věcí. Takže se předem omlouvám za stručnost a nepřesnosti, neúčastnil jsem se jako blogger, ale jako soutěžící. (Klidně mě doplňte v komentářích.)

První soutěžila Hana (baristka v Mitte), použila espresso ledovou filtrovanou Rwandu (díky za opravu) a aloe vera. Škoda, že svůj nápoj nedokázala lépe prodat, ale nakonec se umístila druhá, což je skvělé. Druhý soutěžící Jan se přihlásil tři minuty před začátkem naprosto bez přípravy. Kávu i alkohol si vybral až na místě. Použil tuším filtrovanou Burundi (nevychytal nastavení mlýnku, takže filtrace trvala jen asi minutu) v kombinaci s ořechovkou. Porotě to moc nechutnalo a umístil se na sedmém místě.

Jako třetí šel za bar Milan, který už je (nejen) v Mitte jako doma. Vím, že použil vacuum pot a čerstvou pomerančovou šťávu, ale v tu dobu už jsem se připravoval na svoje vystoupení, o kterém podrobněji napíšu níže. Milan skončil celkově šestý. Po mě nastoupila Mirka (dřív pracovala v Krmítku), která měla moc pěknou a komunikativní prezentaci. Uvařila espresso kombinované s absinthem a chutnalo to překvapivě dobře (jak jsme se shodli s ostatními, když přijdete pozdě na večírek a potřebujete dohnat ostatní, dvojité espresso s absinthem je ta správná volba). O absinthu jsem do svého nápoje také uvažoval, ale přišlo mi, že se ke kávě moc nehodí. Mirka mě ale přesvědčila o opaku a skončila třetí.

Šestý v pořadí soutěžil Michal (barista v Mitte). Jako základ použil espresso doplněné mléčnou pěnou, amarettem a hořkou čokoládou. Měl krásně profesionální prezentaci a jeho nápoj byl hodně sladký a chuťově přístupný. Porota mu ale vytkla, že to je italská klasika a nakonce skončil pátý. Jako poslední soutěžil další Michal (barista v Coffee Fusion) a měl rozhodně nejdelší vystoupení. Ale podle mě se vyplatilo počkat, protože Michal si vybral opravdu náročný způsob přípravy. Ve vacuum potu nejdřív vylouhoval lesní plody, potom nechal vodu klesnout do spodní baňky, ovoce vyndal, nechal vodu stoupnout, přidal kávu, med a rum. Byl z toho krásně svěží nápoj, ve kterém se mísila chuť lesních plodů (lehká kyselost) a kávy (El Salvador), ale trochu se ztrácela chuť alkoholu. Porota to ohodnotila čtvrtým místem.

Tak a teď můj nápoj a vystoupení. Připravoval jsem se (vzhledem ke svým omezeným časovým možnostem) celkem poctivě. Od začátku jsem věděl, že bych chtěl použít zázvorový sirup (který si sám vyrobím) a brazilskou pálenku Cachaça. Výroba sirupu byla docela náročná, ale nakonec jsem ho vyladil tak, aby se do nápoje hodil. Původní záměr byl vyšlehat sirup, pálenku a smetnu do pěny a tu zkombinovat s filtrovanou kávou (tu jsem chtěl také použít od začátku, protože V60 je moje oblíbená metoda a jsem si v ní asi nejjistější). Pak mě ale napadlo udělat z toho variaci na irskou kávu, jen místo třtinového cukru použít sirup a místo whisky pálenku. Při testování to všem chutnalo. Kombinace jemně našlehané, studené smetany a teplého kafe obohaceného o alkohol prostě funguje. A navíc to dobře vypadá, protože tmavý spodek a světlá vrstva smetany zůstanou oddělené (opravdu to budí dojem piva Guinness, pokud se vám tedy povede nalévání smetany, ehm). Pojmenoval jsem to Brazilská káva, i když jsem nakonec jako kávovou složku použil Nicaraguu Natural Bourbon od Doubleshot.cz.

Jak už jsem psal, nervózní jsem byl hodně, ostatně jako vždycky, když mám vystupovat před větším množstvím lidí. Také nebylo moc času na přípravu prostoru za barem, což mě trochu rozhodilo. Takže začátek hodně špatný, ale jakmile jsem se dostal ke kávě, vrátil jsem se do své připravené rutiny a byl jsem si jistější tím, co dělám. Pak přišel klíčový moment nalévání smetany. U prvních dvou sklenic to vyšlo výborně, ale u třetí a čtvrté se vrstvy trochu spojily a navíc část smetany vytekla na zadní strany sklenic. Takže ještě potupné utírání sklenic a mohl jsem servírovat.

Druhá polovina byla rozhodně lepší, než první, ale rozmrzelost z pokaženého začátku zůstala, takže při odchodu jsem se radši ani nedíval, jak se porota tváří. K mému překvapení mi ale dost lidí řeklo, že sice byla vidět nervozita, ale zároveň to vypadalo celkem profesionálně a hlavně jim moc chutnal nápoj. Když jsem viděl vystoupení Michala z Mitte a ochutnal nápoj Michala z Coffee Fusion, říkal jsem si, že pravděpodobně jeden z nich vyhraje.

Jako první byla vyhlášena cena publika a kupodivu nejvíc lidí hlasovalo pro mě (asi jsem pozval nejvíc kamarádů, díky za podporu). Potom se vyhlašovalo celkové pořadí a Jamal byl na soutěžící celkem přísný, ale zároveň to byla výborná zpětná vazba. Stále jsem čekal, že se ozve moje jméno, ale nakonec jsem ke svému velkému překvapení (opravdu) vyhrál. (Nejvíc mě potěšilo doporučení poroty, abych to zkusil i na Mistrovství baristů České republiky, takže do toho asi půjdu. Nevíte někdo, jestli se bude v Česku pořádat i Brewers' Cup?)

Café Mitte a hlavně Lindě patří velký dík za uspořádání, Máje za moderování, porotě za soudcování a divákům za to, že přišli, ochutnávali a fandili. Já jsem si to (i s tou nervozitou) užil výborně a těším se na další Smackdown.

Ultimate Coffee Smackdown tentokrát s alkoholem

Tento pátek (1. března) se v Mitte od 18 hodin koná další soutěž v přípravě kávy Ultimate Coffee Smackdown. Tentokrát je tématem káva s alkoholem, takže bude veselo, a povoleno je i použití espressa. Samozřejmostí je ochutnávka soutěžních nápojů pro diváky. Přijďte se podívat, nebo si i zasoutěžit, přihlásit se můžete na linda@caffemitte.com.

Starring Glenfarclas 12 years old single malt a rozbitý vacuum pot z Mitte

První i druhý Smackdown měly skvělou atmosféru a předpokládám, že fajn to bude i tentokrát. V porotě bude Michal Kocman z Coffee Fusion, Martina Komárková z bohužel zanedlouho zavřeného Encounteru a také brněnská kávová legenda Jamal.

Já se opět zúčastním jako soutěžící. Trénoval jsem poctivě, ale konkurence je velká. Každopádně se už těším. Takže držte palce a přijďte se podívat!

Na detailech záleží...

...a u kávy to rozhodně platí. Chuť ovlivňuje mnoho faktorů, a pokud to s kávou myslíte vážně, měli byste si jich ohlídat co nejvíce. V ideálním případě všechny. Není nutné slepě dodržovat návody (ty se dají použít jako odrazový můstek pro další experimenty), ale myslím, že je důležité o jednotlivých faktorech vědět a pracovat s nimi. Hrát si s výslednou chutí.

O původu kávy, hrubosti mletí, teplotě vody a délce extrakce teď psát nebudu, protože práci s těmito faktory považuji za samozřejmost a hlavně o nich už obsáhle psali jiní. Krátce ale napíšu o dvou faktorech, které chuť rozhodně ovlivňují, ale mnoho kávových nadšenců si to neuvědomuje - způsob zalévání kávy a kvalita vody.

Přemýšleli jste někdy, jakým způsobem zaléváte kávu? Hario Kettle a další podobné konvice s dlouhou a úzkou nálevkou tak nějak automaticky vedou k pomalému zalévání kávy. Proud horké vody se dá regulovat a směrovat, což je u překapávané kávy (například u Haria V60) velmi důležité. U V60ky zní obecné doporučení zalévat pomalu a krouživými pohyby (čímž se káva míchá). Ale třeba v berlínské kavárně a pražírně The Barn (kde teď jako barista pracuje zakladatel Mitte) po úvodním zvlhčení zalévají na střed. Mimochodem, v The Barn dělají hodně věcí jinak.

K úvahám o zalévání jsem se dostal nedávno, když jsem si dvakrát uvařil Kenyu Kangocho Peaberry praženou ve Square Mile Coffee a pokaždé chutnala úplně jinak. V obou případech jsem použil Aeropress a snažil jsem se dodžet stejné parametry. V prvním případě byla káva dobrá, ale s poměrně výraznou hořkostí a tělem. Ve druhém případě vyšla nádherně ovocná chuť a tělo téměř neznatelné. Dva dny jsem přemýšlel, v čem byl rozdíl, až mi došlo, že v prvním případě jsem použil pouze rychlovarnou konvici a ve druhém Hario Kettle. Protože jsem nad tím při přípravě neuvažoval, z rychlovarné konvice jsem kávu zalil prudce a rychle, takže extrakce byla delší. Teď už si samozřejmě dávám pozor a i z rychlovarné konvice zalévám pomalu a jemným proudem vody. Na výsledku je to znát.

Druhým faktorem, který se dá ovlivnit, je kvalita vody. Tohle téma se v posledních letech dostává do poředí a to je dobře. V Mém šálku kávy jsem si dal Ethiopii Sidamo Nekisse z limitované edice Doubleshot.cz a chutnala úplně jinak, než v Brně. Parametry a způsob přípravy byly podobné, ale podle Terezky Balé se lišila kvalita vody.

Takže si dávejte pozor na detaily. U vaření kávy na nich opravdu záleží.

CoffeePunk: levný DIY překapávač

Můj spolubydlící Březhrad přemýšlel, jak si levně vařit dobrou kávu a přišel s velmi zajímavou metodou, o kterou se s vámi musím podělit. Nejdřív je ale nutné si uvědomit, že na kávě samotné se šetřit nevyplatí. Výslednou chuť nápoje nejvíc ovlivňuje právě výchozí surovina. U kávy je důležitý původ (čím víc toho víte, tím lépe, ideální je direct trade káva), stupeň pražení (pro filtrovanou kávu je lepší světlejší pražení) a datum pražení (káva by měla být maximálně měsíc od pražení).

Costa Rica, praženo v Doubleshot.cz

Dalším důležitým faktorem je čerstvé mletí, protože aroma z namleté kávy vyprchá během několika minut. Takže na předem namletou kávu zapomeňte a melte až těsně před přípravou. Sehnat kvalitní, ale zároveň ne přehnaně drahý mlýnek je ovšem docela těžké. Důležité je, aby měl mlecí kameny (ne nože) a aby se dala co nejpřesněji upravovat hrubost mletí. Keramické mlecí kameny jsou fajn (mají dlouhou životnost a neovlivňují chuť), ale ocelové jsou také použitelné. 

Mlýnek GR1 s čerstvě namletou kávou.

Na Mall.cz jsme objevili ruční mlýnek s keramickými kameny GR1. Teď stojí 649 korun (Březhrad ho koupil ještě za 500 korun), bohužel plastové provedení není příliš kvalitní. Ve srovnání s mlýnkem Hario Skerton mele pomaleji (17 gramů mele 5 minut, zatímco na Skertonu to trvá 2 minuty) a také se špatně drží, protože je příliš široký. Za současnou cenu mi GR1 nepřijde jako dobrá koupě.

Mlýnek GR1 a papírový filtr.

Takže mlýnek i kvalitní kávu už máte. Jak ji ale levně a kvalitně připravit? Finančně dostupné metody jako frenchpress (v domácích potřebách za 150 korun), moka konvička nebo džezva teď nechám stranou. Mají sice své kouzlo a mnoho kávových nadšenců na nich začínalo, ale nejsou dokonalé. Cestou k čistému nápoji komplexní a vyvážené chuti je filtrovaná káva. Ceny vybavení jsou ale překvapivě vysoké.

Skleněná konvice, kterou seženete za 100 korun.

Velmi levně se dá koupit plastový držák na filtr. Plast ale není na vaření kávy ideální, špatně drží stabilní teplotu a pokud je nekvalitní, ovlivňuje chuť. Grindripper je zajímavé spojení mlýnku a dripperu, ale cena je vysoká a opět je vyroben z plastu. Na cesty je ale perfektní. Hario V60 je skvělé, ale drahé, stejně jako Aeropress, Cleverdripper, Chemex a Vacuum Pot. Jiný keramický dripper než Hario se u nás nedá sehnat (googlili jsme dlouho). Levný mají na Amazonu, ale cena naroste kvůli poštovnému.

Mlýnek a překvapivě kvalitní filtry z Kauflandu.

Díru na trhu přichází zaplnit nový přípravek Na přípravu kávy (obchodní název ladíme). Skleněná čajová konvička, tři kolíčky a kávové filtry (v Kauflandu mají levné bělené). Pořizovací náklady jsou do 150 korun. Metoda přípravy je téměř stejná, jako u Haria V60, jen je nutné malinko jemněji nastavit mletí, protože filtr částečně visí ve vzduchu a voda může protékat rychleji. Filtr do konvičky upnete pomocí kolíčků, pročistíte ho horkou vodou, nasypete kávu, zvlhčíte a necháte rozkvést, zalijete, necháte prokapat, slijete do šálku a po vychladnutí můžete pít. 

Kolíčky a bělený filtr.

Nový přípravek Na přípravu kávy.

Zásyp kávy do přípravku.

Záliv kávy v přípravku.

Průtok kávy přípravkem.

A takhle to vypadá!

Rozdíl v chuti tam oproti Hariu V60 určitě bude, ale rozhodně není nijak výrazný. Příští rok čekejte přípravek Na přípravu kávy na World Brewers Cupu!

Kdyby vás napadl nějaký vhodný název pro přípravek Na přípravu kávy, budu rád, když ho napíšete do komentářů. A pokud tuto metodu vyzkoušíte, můžete se s námi podělit o dojmy.

Další cupping v Encounteru

Baristky z Café Encounter si na začátek listopadu připravily další cupping - a tentokrát budou ochutnávané kávy opravdu exkluzivní. Všechny vzorky pochází ze špičkových anglických pražíren a na začátek je připravena krátká prezentace londýnské kávové scény. Na čtvrtek 1. listopadu se uvolnila dvě místa a několik volných míst je i na pátek 2. listopadu.

Cupping je skvělá příležitost ochutnat na jednom místě různé kávy pražené v různých pražírnách a porovnat jejich chuť. Pokud byste si podobnou ochutnávku chtěli udělat doma, bylo by to velmi nákladné. A teď to nejdůležitější: jaké kávy se budou šálkovat?

• Monmouth Coffee, Guatemala Santa Isabel Washed
• Monmouth Coffee, Kenya Nyeri Kiandu Washed
• Workshop coffee, El Salvador Santa Ana
• Nude espresso, Ethiopia Sidamo
• Union Hand Roaster Coffee, Rogue espresso Guatemala
• Square Mile Coffee Roasters, El Salvador Kilimanjaro Santa Ana Pulped Natural
• Square Mile Coffee Roasters, El Salvador Kilimanjaro Santa Ana Washed
• Square Mile Coffee Roasters, El Salvador Kilimanjaro Santa Ana Natural

Začátek cuppingu je ve čtvrtek i v pátek v 18.30, cena je 180 korun a hlásit se můžete na emailu info@cafe-encounter.cz.

Jak se pije kafe v Portugalsku?

Jak možná někteří víte, strávil jsem osm dní na začátku října v Portugalsku. Kromě třídenní návštěvy pohoří Serra da Estrela (a nejvyšší hory Torre, kam vede silnice) jsem většinu času byl v Portu a okolí. A samozřejmě mě zajímala místní kávová kultura. Kafe se tam pije pořád, všude a rychle. Opravdových kaváren tam je míň, než třeba v Brně, ale kávu si můžete dát opravdu kdekoliv. Dokonce i v trafikách tam mají dvoupákové espresso kávovary.

Krásné pohoří, ale bohužel protkané silnicemi.

Skalní útvary modelované ledovcem.

Na překapávanou kávu jsem narazil pouze v Café Progresso, byla připravená na elektrickém překapávači a chuťově nic moc. Jinak všude pijí kávu typu espresso, které se tam říká expresso ['špresu] a podává se v malých vysokých šálcích. Objem většinou trefí, ale na kvalitní surovinu a čerstvé mletí zapomeňte. Zrnka jsou pražená hodně tmavě a v chuti je poznat obsah robusty. Pražíren mají v Portugalsku spoustu, ale myslím, že drtivá většina z nich nakupuje komoditní kávu a praží velmi tmavě. Výběrová káva v Portu, pokud vím, úplně chybí.

Město je omšelé, ale má atmosféru.

Možná znáte kávu Nicola, kterou můžete ochutnat v Mezzaninu a která vůbec není špatná. Na tu v Portu narazíte málokde, protože to je značka původem s Lisabonu. V Portu také mají jiné pojmenování kávových nápojů, takže bica [bika] a pingado [pingadu] si tam raději neobjednávejte.

Kávu si můžete dát všude.

Staré rybářské domky.

A teď už k samotnému pití kávy. Základním znakem je rychlost - Portugalci pitím kávy netráví čas, naopak ji berou jako něco, čím není nutné se příliš zdržovat. Takže na dlouhé sezení u šálku s knihou to moc není. Káva se pije především po jídle, nebo si ji můžete objednat přímo u baru, shot do sebe kopnout a běžet dál. A teď pozor - kafe tam většinou stojí 0,60 euro, takže je levnější než u nás.

Západ slunce nad Atlantikem.

Koupali jsme se, ale moře už bylo celkem studené.

Porto je krásné město, především historické centrum na strmém svahu údolí řeky Douro je kouzelné. Spousta domů je neopravených, nebo úplně vybydlených. Prý kvůli špatnému zákonu o nemovitostech, který vláda není schopná změnit, což je škoda, ale město má díky tomu zvláštní omšelou atmosféru.

Rio Douro a část Luísova mostu, který projektoval Eiffelův žák. Eiffelův most je o kus dál proti proudu.

Ribeira.

Doporučuji navštívit kontroverzní budovu Casa da Musica [kaza da múzika], která má tvar meteoritu narážejícího do náměstí a vše je v ní podřízeno skvělé akustice. V uličce Galeria de Paris [galeria d' pariš] zase poznáte pravý portský noční život - spousta příjemných kaváren, barů a tančíren na velmi malé ploše a především ulička zaplněná bavícími se lidmi. A pokud budete v Portu v úterý, určitě se stavte v hospůdce Adega Rio Douro (nábřežní ulice Rua Ouro), kde si můžete poslechnout autentické fado vadio [fádu vádiu], tedy národní portugalský hudební styl zpívaný místními obyvateli za doprovodu kytary a loutny.

Večer se toho v Portu děje hodně.

Casa da Musica.

A jak je to v Portu s cyklistikou? Podmínky rozhodně nejsou ideální, kopce jsou hodně prudké, všude kočičí hlavy a řidiči na cyklisty nejsou zvyklí. Ale pár cyklistů jsem zahlédl, většinou na horských, nebo na holandských městských kolech. Fixed gear jsem neviděl ani jeden, ale asi ve dvou obchodech je prodávali, takže nějaká komunita tam asi bude.

Snad to nebyla moje poslední návštěva Portugalska.

V Portugalsku by se dalo samozřejmě strávit mnohem víc času, ale já ho bohužel neměl. Rozhodně bych se tam ale chtěl ještě někdy podívat.

Týden kávy letos nejen v kavárnách

Pondělí 1. října je mezinárodní den kávy (a hudby, vegetariánů a seniorů, ať už to znamená cokoliv) a přesně tehdy v Brně začne druhý ročník Týdne kávy. První ročník se (až na tu mnohými kritizovanou soutěž, která letos pravděpodobně vůbec nebude) povedl a podle bohaté nabídky to vypadá dobře i letos. Kromě programu přímo v kavárnách, který si každá kavárna pořádá sama, nás letos čeká i program ve Vaňkovce.

Týden kávy Brno 2012

Já odlétám za divokými stvořeními do jižních krajin (a chystám se o tom po návratu napsat sem na blog, protože i tam se pije káva a jezdí se na kole), takže kromě pondělí celý týden kávy prošvihnu. Ale kdybych tady byl, tak bych se šel podívat:

• Do Vaňkovky, protože je tam zajímavý program každý den. Pokud jste ještě neviděli žádnou soutěž v přípravě kávy, zajděte se podívat na kvalifikaci Mistra kávy (italská škola, zdravíme, připravte si robustu). Gill's Coffee bude přímo na místě pražit, takže můžete zkontrolovat, jestli to nemají příliš tmavé. Poslechnout si můžete přednášky o kávovníku a o zdravé kávě a vyzkoušet si můžete cup tasting a letté art. Nejzajímavější jsou ale workshopy, například o čištění kávovaru a o alternativních metodách přípravy kávy. V programu zatím bohužel není uvedeno, kdo bude přednášet, ale pořadatelé to snad co nejdříve doplní.
• Do La Váza Cafeterie, protože tam každý den můžete ochutnat espresso z jiné země.
• Do J&T Banka Café, protože tam bude mít show barista Ondřej Hurtík. 
• Do Encounteru, protože tam postupně můžete ochutnat různé kávy z Doubleshotu, vyzkoušet cupping pro začátečníky a s Jardou Tučkem se naučit domací přípravu kávy. A v sobotu můžete být baristou na zkoušku.
• Do Mezzanine Café, kde bude další workshop domácí přípravy kávy. Můžete tam také ochutnat kávu z českých a portugalských pražíren.
• Do Café Mitte, protože tam jako vždy budou k ochutnání kávy z mnoha pražíren a v pondělí budou kávu vařit ve vacuum potu.
• Do kavárny Anděl, kde budou kávu připravovat v džezvě a na vietnamském filtru phin.

Samozřejmě i mnoho dalších kaváren má připravený program, ale tyhle mě zaujaly nejvíc. Takže buďte pilní, choďte na přednášky a workshopy a pijte výbornou kávu. Příležitostí bude příští týden víc než dost.

PS: Několik kaváren má v programu ochutnávky kávy s různým alkoholem, takže držím palce, aby prohibice skončila včas.

Zrnka nejen z Brna 3

V Café Encounter se chystá další cupping, tentokrát jsou tématem keňské kávy z různých pražíren. Pokud jste ještě na žádném ochutnávání kávy nebyli, rozhodně doporučuji. Honza Špalek z pražírny Gill's coffee navíc představí novinku v alternativní přípravě kávy - Grindripper (spojení dripu a mlýnku). Pro velký zájem budou tentokrát dva termíny. Středa 5. září už je obsazená, ale na čtvrtek 6. září jsou ještě volná místa. Hlásit se můžete na emailu info@cafe-encounter.cz nebo na telefonu 511 116 686. Vstupné bude 100 korun.

Jak jste si možná všimli, Minor je už nějakou dobu zavřený, ale na dveřích se objevila cedulka s datem znovuotevření 17. září.

Minor zase otevře.

A nakonec se koukněte na tenhle zajímavý projekt: vizuální recenze brněnských kaváren.

Jak jsme jeli do Vídně na kafe (na kole)

Než začnu psát výletu do Vídně, musím vám připomenout, že v pátek se koná Ultimate Coffee Smackdown Ice Edition. A k ochutnání bude i několik káv z Has Bean Coffee - neváhejte!

Z Brna je to do Vídně vzdušnou čarou 111 kilometrů. Vlakem nebo autobusem se tam dostanete za dvě hodiny, ale já jsem se rozhodl jet na kole. A protože většina trasy vede po asfaltu, jel jsem na svojí dráhovce Jarý věk. Přidal se ke mě ještě Honza (taky na fixed gear kole, dokonce bez brzdy) a Petra (na favoritu, který jsme opravili teprve v den odjezdu).

Jarý věk.

Dráhová kola (fixie, festky, furtošlapy) mají pevný převod, takže když se točí zadní kolo, točí se i šlapky. V praxi to znamená, že musíte pořád šlapat. Na rovině je to v pohodě, ale z kopce bývá kadence opravdu vysoká a jezdec si moc neodpočine. Kopce se vyjet dají, ale nesmí být moc prudké (tyhle kola samozřejmě nemají přehazovačku, i když se dá sehnat i fixed gear náboj s vnitřním řazením, ale to už jde trochu proti filosofii fixed gear kol). Já mám převod 46/18 a třeba Úvoz vyjedu bez problémů, ale cestou z Vídně jsem tlačil mnohokrát. Možná vás teď napadá, proč teda na tom dráhovém kole vlastně jezdím. Pro mě je prvním důvodem spolehlivost a jednoduchá údržba. Dráhovka je (s výjimkou velocipedu) kolo s nejjednodušší konstrukcí a s minimem mechanických částí, které se mohou rozbít. Proto jsou tahle kola tak oblíbená u cyklomessengerů - stačí občas namazat řetěz a dofouknout duše. Dalším důvodem je, že na dráhovce víc natrénuji - do kopce nemůžu podřadit, a aby se mi jelo dobře, musím dosáhnout určité rychlosti a tím i frekvence šlapání. Nejsem sice závodní cyklista, ale tohle je dobrý způsob, jak se udržet ve formě. A konečně: jízda na dráhovce je neskutečně zábavná a stylová. Po prvním překvapení "ono to pořád šlape" přichází velmi příjemný pocit, kteří někteří popisují jako splynutí s kolem, což je podle mě malinko přehnané, ale rozhodně se to blíží tomu, co zažívám, když na svém kole jedu. Ale zpět k Vídni.

A jsme v Rakousku.

Do Rakouska vede z Brna cyklotrasa číslo 4, na hranici se napojuje na cyklotrasu číslo 5 a později na E9. Většina trasy vede po asfaltu (málo frekventované silnice a asfaltové polní cesty), občas se jede po šotolině. Navigace je jednoduchá, stačil nám seznam vesnic, kterými máme projet a sledování navigačních značek s číslem cyklotrasy. Mělo to být 130 kilometrů po rovině a plán byl jet do Vídně na kafe - navštívit kavárnu POC a Caffé Couture. Jeli jsme nalehko (cyklospacák, bivakovací pytel nebo karimatka, jídlo a pití) a vyrazili jsme už v pátek večer. Do tmy jsme urazili 43 kilometrů, navečeřeli jsme se v Pasohlávkách a přespali v místním opuštěném skleníku. Další den jsme brzo ráno vyrazili do hraničního městečka Laa an der Thaya. Pak se to ale začalo komplikovat, protože přišly kopce a asi 30 kilometrů jsme si připadali jako na houpačce. Kopce sice nebyly moc vysoké, ani dlouhé, ale když už má člověk něco našlapáno, dá mu to docela zabrat. A co teprve cestou zpátky! Když skončily kopce, přišel déšt a vítr, ale jeli jsme statečně dál.

Honza a jeho Růžovka.

Už přesně nevím, kdy jsme si uvědomili, že to asi nebude tak jednoduché, jak jsme si představovali. Už bylo pozdní odpoledne, byli jsme unavení a promoklí a šance, že bychom stihli kafe v POC, se pomalu snižovala. Když jsme konečně dojeli na předměstí Vídně, měli jsme na tachometru 150 kilometrů a před sebou obtížnou cestu do centra. Kavárna POC už měla zavřeno a Petra se moudře rozhodla jed zpět do Brna autobusem - takže jsme vyrazili na Praaterstern. Je to delší cesta, než se zdá, a když se k tomu přidala náročnější orientace a defekt, byli jsme rádi, že jsme tam vůbec dojeli. A nakonec jsme byli rádi i za kafe z McDonaldu, což bych nečekal, že na Kafe na kole! někdy napíšu.

Dunaj!

Petru i její kolo jsme po menším přemlouvání řidiče naložili do autobusu a už za tmy jsme vyrazili zpět do Brna. Přespali jsme několik kilometrů za Vídní pod dálničním nadjezdem a další den jsme dojeli do Brna. Samozřejmě jsme dvakrát zmokli, v kopcích jsme nadávali, ale taky jsme si dali výborný oběd a nakonec z toho bylo asi 340 kilometrů. Příjemná punková projížďka!